Švýcarská demokracie mimo jiné kraje zaregistrovala kandidátní listinu i v kraji

Moravskoslezském. SSPD-SP se na této práci podílela a výsledkem je rovněž tento volební

program do krajského zastupitelstva našeho kraje na období 2024 – 2028:

Správně rozhodovat a konat v životě nelze bez klasického vzdělání a učení se moudrosti a

skutečnému vědění – nikoli odkázání se na neživé čipy. Musíme trvat na tom, že absolventi

Připravíme výstavbu tunelu pod Beskydským rehabilitačním centrem v Čeladné směrem na Frenštát

Ve spolupráci s Olomouckým krajem zahájíme přípravu výstavby tunelu pod Červenohorským

Rovněž ve spolupráci s tímto naším sousedním krajem budeme pracovat na výrazném urychlení

dostavby dálnice D1 od Kroměříže k severu města Přerov západním směrem.

Ředitelství silnic a dálnic má pro každý kraj zpracovány dostačující dokumentace staveb v každém

kraji – které připravují. V našem kraji jich mají na dvacet (západní obchvat Krnova, komplexní

řešení dopravy po obvodu Bruntálu, atd., atd.). Budeme s tímto ředitelstvím intenzivně pracovat na

tom, aby maximum připravovaných akcí bylo realizováno už v tomto našem volebním období.

Novou huť nemůžeme nechat padnout, republika ji nesmí nechat padnout, musí být obnoven celý

hutní proces i za cenu cesty, kterou stát použil v podobném zločinném způsobu privatizace jako to

bylo u OKD. Soukromníci nám za posledních 30 let krásně ukázali jak se také dá hospodařit.

Heslem, kategorickým kriteriem, českého národního hospodářství musí být slovo vyrábět – ne

Pomůžeme vodárenskou správu převést znovu na obce pod čistě jen jejich kompetence, vodu si

umíme spravovat sami. U SMVaK přeměníme podnik pod krajskou správu, tak, že případné zisky u

těchto všech podniků (všude musí být nasazeny pouze nákladové ceny za vodné stočné), zůstanou

plně jen kraji či jednotlivým obcím, nikoli, že jdou firmám do ciziny, které se zmocnily správy nad

těmito podniky většinou gangsterským způsobem. Přičemž v tomto druhu podnikání – tedy v

přirozeném monopolu, nesmí být žádoucí vytvářet zisk na úkor nic netušících obyvatel.

Zásobování teplem v Ostravě musí být vráceno městu, na tom budeme tvrdě pracovat.

Pomůžeme těm obcím alespoň do 1 000 obyvatel, které budou mít zájem, aby snad už i pochopily

ono Svatoplukovo – v jednotě je síla; obce s pár stovkami obyvatel nemají šanci do budoucna na

Krachujícím firmám nebo firmám, které projeví zájem právně pomůžeme s přeměnou podnikatelské

formy společnosti – na družstva, podobně jako se tomu děje např. v Illinois v USA (podle českého

Podpora výměny neekologických kotlů - u lokálních topenišť, musí pokračovat až do celkové

Případné peníze na pokračující přeměnu hospodářství kraje vidíme a budeme podporovat především

do výroby. Výrobce galerií, odeonů a přeměna měst v musea není správnou cestou trvale

Připravíme přesný rozbor těch zhruba 70 000 neobydlených bytů, které máme v 300 obcích našeho

kraje; nynější trend neobývání mnoha bytů a stavění nových z veřejných peněz nesmí pokračovat.

Můj vzkaz voličům do nadcházejících senátních voleb pro období 2024 – 2030

Využil jsem letos nabídky, možnosti, Švýcarské demokracie k tomu, abych mohl kandidovat do

Název naší strany obsahující slovo práce (někde jinde se tomu třeba říká – labour) je pochopitelně

název strany u nás zatím nevolitelné, tento zbídačelý, pomalu degenerující národ masírovaný více

než 30 let už – politickými zločinci, samozřejmě vůbec nechápe co poctivá práce pro stát znamená.

Ocituji jen z ústavy Itálie: v článku 1 = Itálie je demokratická republika založená na práci; článek 4

celý zní: Republika uznává právo všech občanů na práci a pečuje o podmínky, jež činí toto právo

skutečným. Každý občan je povinen podle svých možností a vlastní volby vyvíjet činnost nebo

vykonávat funkci jež přispívá k hmotnému nebo duchovnímu pokroku společnosti

Chcete další rozkrádání republiky a její kolonizaci nadnárodními zájmovými skupinami a

strukturami EU a NATO – tak volte dál všechny ty herce, sportovce, gynekology a další osoby bez

jakéhokoli státotvorného programu, od kterých opět nic dalších 6 roků neuslyšíte. Anebo mi chcete

říct, že to co si zde můžete přečíst či vyslechnout na těchto mých w-stránkách (textů a nahrávek

zhruba na 45 hodin poslechu a četby) - je nedostatečný program? Pak se já ptám, který z kandidátů

na senátora - a to nejen zde v Ostravě, ale v celé naši vlasti - má program systematičtější –

V roce 2024 jsem využil nabídky Švýcarské demokracie a výsledkem je koalice do

kampaní za 200 mil. Kč, která občanům sdělila pouze výhody členství, nevýhody byly

zamlčeny – i přesto z celkem 8,3 mil. voličů pouze 3,5 mil. hlasovalo pro vstup (4,8mil.

voličů bylo proti nebo nehlasovalo). Švýcaři se stali jedním z nejbohatších národů světa a

členy EU nejsou. Vztahy s EU řeší prostřednictvím Evropského sdružení volného obchodu

Nebylo lehké na Ministerstvu vnitra prosadit toto oficiální zveřejnění, úřední zveřejnění této

Referendum o našem setrvání v EU (a pro mě samozřejmě do budoucna i v NATO), vše

ostatní je podružné, dvacítka českých europoslanců o ničem v parlamentu EU nikdy

nerozhodla, nerozhoduje a ani nerozhodne. Rozhodující pro mě však bude výsledek voleb

(a tyto červnové snad o něčem budou vypovídat) do sněmovny v roce 2025, neuspějeme-li

- my vlastenecké strany, opět nedohodneme-li se na společném postupu – degenerace,

úpadek našeho státu se může pak stát nezvratným (vážení voliči - žijeme na dluh, naše

vlast je nesamofinancovatelná – je to doutnající bomba, která může jednou…).

Imigraci, přiběhlíky – do Česka umožním všem občanům, kteří budou respektovat české

právo a naši křesťanskou kulturu života a do 3 let se naučí česky a budou pracovat, jinak

Budu podporovat jen ty snahy EU, které se týkají zabezpečení míru mezi členskými

zeměmi, vše ostatní do agendy EU mi nedává smysl. Osobně jsem pro přeměnu dnešní

EU na Mírovou unii se stabilním počtem 100 poslanců. Nic jiné než mír nebude mít tato

Pokud bych se do toho sboru poslanců dostal zveřejním notářsky ověřené nehorázné

příjmy a všechny bonusy, kterými jsou členové parlamentu EU korumpováni, včetně platů

komisařů a desetitisíců úředníků točících se v celém tom perimetru vemena struktur EU.

S neumdlévající připraveností a zanícením budu do skonání usilovat o zdar a trvalé přežití

na manifestaci obyvatel Ostravy na Masarykově náměstí 3. září 2022 od 14 hodin

Záznam obsahuje vystoupení kandidáta na primátora za Švýcarskou demokracii - Tomáše Raždíka a Radoslava Štědroně.

Strana státu přímé demokracie – Strana práce kandiduje do komunálních voleb v roce 2022 na kandidátní listině Švýcarské demokracie. Do Zastupitelstva města Ostravy na volební období 2022 – 2026 máme tento společný volební program:

voda – správa – zásobování vodou a její odkanalizování (OVAK) půjde pod rozhodování města (započneme rovněž diskusi s okolními městy a obcemi o stejné transformaci i na úrovni SmVaK-u, zde pod správu – Sdružení obcí)

zásobování města teplem a teplou vodou musí jít zpět pod rozhodování města (opět také - cenotvorba), zajistíme

zastupitelstvo dostane na stůl zásadní dokument (který zatím nikdy nemělo k disposici), vyplývající rovněž už i z výsledků posledního Sčítání lidu, domů a bytů z března roku 2021, o tom, jak je možné a proč je ve městě zhruba 9 800 neobydlených bytů, musíme hledat řešení tohoto nepřijatelného faktu

výstavba koncertní síně se pozastaví ve prospěch skutečně světové architektury (týká se i vědecké knihovny), kterou Ostrava potřebuje (nikoli výstavba hlenu na střeše)

zastupitelstvo vypíše městské referendum o snížení počtu obvodů ve městě, dnešních 23 obvodů je nepřijatelné plýtvání penězi daňových poplatníků - vydržováním si 23 zastupitelstev

iniciujeme výstavbu dvou nejdůležitějších infrastrukturních staveb pro město - to jest mimoúrovňová křižovatka v Nové Vsi a velkokapacitní parkovací dům pro fakultní nemocnici v Porubě, postavíme je

zorganizujeme pakt starostů obcí za spravedlivější rozpočtové určení daní do rozpočtů obcí a rovněž za decentralizaci státních úřadů vystěhovaných tak z Prahy, do nejrůznějších částí republiky

horizont ukončení městské skládky v Hrušově se blíží, musíme proto realizovat přípravu a výstavbu trvale udržitelného řešení nevytříděných odpadů a tím je jedině jeho termické zpracování s následným energetickým využitím získaného tepla

vloženo 6. srpna 2022

----------------------------------------------------

Opět kandiduji na podzim do Senátu

2022 -2028

Vážený voliči, na w-stránkách Strany státu přímé demokracie – Strany práce, kterou jsem v roce 2004 založil, máte mé dílo - vlastně politicky celoživotní, v textech a mých projevech na veřejnosti - na zhruba 45 hodin čtení a poslouchání. Kolik z těch letošních 180 kandidátů na senátora to asi může taky říct – že takto odkrývá své soukromí i svou politickou práci za posledních už – v listopadu tomu bude 33 roků.

Jako senátor se budu 6 roků snažit o to, aby za 6 let nás bylo v Senátu s programem podobným tomuto - aspoň pětačtyřicet. Pak totiž můj, náš program v této zemi prosadíme. Sám v 81-členném sboru Senátu nedokážu pochopitelně nic. Vše je již zde téměř napsáno, takže shrnu jen tentokrát takto:

Odvolatelnost politiků na všech úrovních, z veřejných peněz bude zakázáno financovat politické strany, rodina bude v ústavě definována jako soužití muže, ženy a jejich dětí či dětí tímto mužem a ženou adoptovaných, referendem rozhodneme o obnovení či neobnovení povinné vojenské služby na definovanou dobu, držení zbraní občany České republiky se nezpřísní a útočník bude vždy před soudem v nevýhodě oproti napadenému, který ho ve výjimečných případech prostě zneškodní, domobrana bude ústavně legitimizována; také závazným referendem rozhodneme o našem setrvání v EU a NATO, tím mimo mnoho jiného rozhodneme také o tom, zdali naši elektřinu budeme prodávat přes jakési hokynáře v Lipsku, definitivně rozhodneme o tom, co lidé chtějí v otázce potratů a euthanasie, rozhodneme společně zdali státní naše lesy budou i nadále plundrovány soukromými firmami za asistence státního podniku (který do budoucna musí fungovat úplně jinak - naše lesy, naše dřevo bude on zpracovávat a prodávat a nikoli s ním čachrovat), základní potraviny - všechny, si musíme do budoucna vyrobit, vypěstovat sami českým zemědělstvím bez dotací (mimo jiné - s českým obnoveným dřevozpracujícím, textilním, oděvním, obuvnickým, nábytkářským a potravinářským průmyslem zajistíme trvale plnou zaměstnanost) – nejde o cenu potravin, vážení voliči, jde o strategický úkol - chceme-li trvale udržitelný český stát. Nechceme-li ho - můžeme se v budoucnu dožít toho, že budeme na kolenou prosit nadnárodní zájmové skupiny o to, aby nám prodali základní potraviny tak - abychom měli každý den co jíst. Za současnou situaci je plně odpovědna EU a my jsme to v referendu, kdy jsem hlasoval pro vstup – NEVĚDĚLI.

Z českých škol do budoucna bez diktatury bruselských ouřadů, musí vycházet chytří a vzdělaní lidé – jistě v menším počtu než dnes, ale absolventů vysokých škol si lidé do budoucna musí cenit a vážit. Bojím se, že dnes to je s těmi mladými z velké části – katastrofa. V nové ústavě přijaté referendem bude samozřejmě zákaz navyšovat výdajovou část rozpočtu nad stanovené příjmy státu – bez referenda.

Političtí zločinci, kteří řídí, vedou či co to dělají dnes a včera s tímto státem – si teď chtějí půjčovat ročně 300 mld korun - vnukové a dcery naše, na které dolehne takto zplundrovaný stát – nás v budoucnu proklejí. Vím ale, že mnohým dnešním dospělým je to úplně jedno. To je – milí – chudí duchem - pozor, vlastizrada, jinak to nelze nazvat.

Mám pokračovat ve výčtu toho co téměř všechno u nás nefunguje jak by mělo či mohlo (nezmínil jsem soudy, státní zastupitelství a policii, apod.)? Místopředseda vlády nám v květnu roku 2022 sdělil, že je v této zemi mafie. Nová ústava, naše ústava – protože bude přijata referendem, musí mafii v naší zemi zlikvidovat – tak jako se to podařilo ve Švýcarsku, není jiné cesty.

Proto - zvolte si opět do Senátu nějakého sportovce – koulaře, tyčkaře, brankáře nějakou moderátorku či gynekologa, zpěváka nebo nějakého starostu Horní Dolní - kteří se nikdy věcem veřejným nevěnovali a věnovat ani nebudou - a budeme pokračovat dále v režimu tohoto státu - rozkradeného, zločineckého, prolhaného a zkorumpovaného.

Já, posledních více než 10 let nabízím řešení, budu se nadále horlivě a s kuráží věnovat prosazení tohoto stručně zde uvedeného programu.

Radoslav Štědroň

Vloženo 27. července 2022

---------------------------------------

Je komplementarita lidských povinností a práv absolutní?

Možná je to znak celého již probíhajícího 21. století, že paradigma diskuse o lidských právech zcela principiální, postrádá vnitřní diskurz o lidských - občanských, našich také – povinnostech.

Jedním z posledních takřka nespočitatelných důkazů tohoto mého tvrzení jest také rozhovor Houdy s Moynem (viz letošní první číslo Filosofického časopisu), kde se, avizuji, slovo povinnost - nevyskytuje, nevyskytuje se ani v ústavě americké (český překlad in J. Q. Wilson: Jak se vládne v USA, Victoria publishing Praha, 1995), v ústavě české (1/93Sb.) pak marginálně v preambuli, článku 49, slib poslance, senátora, soudce ani člena vlády slovo povinnost nezná, oni nejsou povinni podle ústavy sloužit národu a svému státu. Považuji to osobně za jednu ze základních příčin proč je, eufemisticky slabě jen pro mne, dnešní demokracie pochmurná (viz citovaný rozhovor) – tak jak se v těch jen několika desítkách zemí světa demokracie dnes zatím vyskytuje. Absolutní svoboda občana ve státě je fikce – tu má – absolutní – sám na ostrově.

Máme právo si myslit, tvrdit, že tu máme jakási lidská práva a lidské - občanské povinnosti ne? Máme na to právo? Existují snad nějaká práva, která okamžitě na druhé straně nejsou spjata s našimi povinnostmi? Není to snad jedna ruka? Dlaň práva je vždy spjata člověkem s hřbetem téže jeho ruky – povinností, jež musí plnit, aby práva svá a naprosto stejná práva, která chce pro sebe - naplňoval svou povinností s tímto právem se neoddiskutovatelně pojící. Vždyť už dvě tisíciletí víme všici, že právo mé končí a začíná… Nečiň to… Nejsem tu samozřejmě od toho, abych opisoval a přepisoval tisíce textů za tu dobu na toto téma už sepsaných. Já to nevím, možná Samuel Moyen ve svých knihách neoddiskutovatelnost občanských povinností rozvíjí – nečetl jsem je. Na druhé straně - je to příčina na celkové zchátrání mého organismu - že to nevím, že jsem ony jeho knihy všechny nečetl?

Tématem mým primárním je totiž titulek mého textu – je opravdu absolutní?

S vědomím transcendentality slova u Witgensteina, avšak pro mne lépe, prostého, jednoznačného a všem pochopitelnějšího vyjádření Voltaire-a – definujte mi pojmy – si vědom jsem, že skeptik se okamžitě začepýří v pozoru svou otázkou - je něco absolutní? Tvrdím s absolutní jistotou, že se zeměkoule točí kolem své osy a navíc rotuje v pravidelných intervalech kolem Slunce. Tečka. Skeptik nemá právo - s klasikem řkouce – proč tvrdit, že poznání neexistuje. Nemá to právo, i s vědomím, že de omnibus est dubitandum.

Ta dvě tisíciletí znalosti té, že má svoboda – právo, končí na hranici, plotu téže svobody jedince sousedícího mi za oním plotem a nejen za plotem zde, platí to i o člověku kdyby na protilehlé straně Země byl, vychází z jakéhosi textu, který bude platit pro mnohé i za další 2 tisíce let – nikoli výdobytky dnešní doby v podobě českého Občanského zákoníku o 3081 paragrafech, s naším trestním zákoníkem je to podobné, o evropských směrnicích ústa má jsou totálně raději zavřená.

Prostě nemáme krást, lhát a zabíjet se, když nepoužiji všeobjímající - milujme se navzájem. Nikdo nikdy nic lepšího už nevymyslí.

Jářku, toto zdůrazňuji – cenzura, mohu mluvit jen za Českou republiku, posledních desetiletí – zásadně nepřipouští v naší vlasti diskurz na téma rovnosti na filosofické úrovni (hledání pravdy) občanských práv a občanských povinností. Jsou nepřeberné. A jednou s nejdůležitějších těchto rovností, jest naplnění bazálního atributu demokracie, jímž se ona definovat také může. Výsostný majestát jímž volby definují demokracii též.

Mám jen právo volit? Není mou povinností účastnit se na volbách do zásadního institutu státu, jímž je parlament, když tolik toho po státu požaduji (a taxativní výčet si po mě čtenář může vyžádat, zde není na to místa), především, aby práva má mi zajistil, zachoval, uchránil - mi garantoval.

Ne, hošku.

Nevolíš-li z až 80% své senátory - delegitimizuješ tím celý parlament, který má garantovat tvoje práva. Že ho nevolíš - tím ho nezrušíš, jak mnohdy chceš. Zrušíš ho novelizací ústavy či dosažením toho, že i ta nedokonalá dnešní ústava, umožňuje nejen obecné a krajské referendum (která už máme), ale i prosazení zákona o všeobecném referendu. V němž by otázka příslušná k senátu padnouti mohla. To však pochopitelně chce občana aktivního nikoli současného. Nakonec, o to se 30 let současný režim snaží s velkým úspěchem – zasadit občana do křesla před Ulici či fialovou zahradu v TV, konzum a starosti zásadně jen sama o sebe.

Tento text posílám šéfredaktorovi Znojovi do FČ s předpokladem sofistikovaného důvodu proč cenzorsky má slova v časopise k publikování zamítne (spíš očekávám opět jen mlčení) – přestože onen pán zná současnou realitu pochmurného stavu soudobých liberálních demokracií (naprostý nonsens ve spojení těchto dvou slov) – vždyť on jest jeden ze dvou řídících edici POLITEA nakladatelství Karolinum University Karlovy, která v roce 2019 vydala knížku Noama Chomskeho – Kdo vládne světu (zvláštní, že bohudík knížku Universita Karlova vydala, ale před několika málo lety už více než devadesátiletého Chomskeho do Česka pozvala Universita Palackého). Prosím, přečtěte si ji.

Nejen část filosofie obecně, ale především Filosofický časopis se stává pouze museem myšlení, časopis téměř jen historickým ubírá se směrem.

A odpověď na titulek mého textu – no, samozřejmě dím – je absolutní.

A protože filosofie je hledání pravdy, opakuji již napsané jinými – tou pravdou je začasté jen to, co praví kompetentní autorita. Důkazem teorie je praxe – a tu ukáže čas – za 50, sto let, potomci řeknou - měl či neměl pravdu onen dávný neznámý, co tvrdil, že ona komplementarita je absolutní.

Je však možné – bude-li svět pokračovat ve své pochmurné cestě, že to řeknou ve společnosti otroků a otrokářů.

duben 2021 Radoslav Štědroň

Energetika je výsostné politikum státu

Není vůbec podstatné jak rozdělení nazveme, proto se v tomto textu objeví jeho název jen jednou – podstatné je, toto rozdělení zkrátka existuje, nikdo ho zatím nezpochybnil, nikdo ho však také v celé české decizní sféře nerespektuje, natož abychom se řídili konsekvencemi, které z tohoto kategorického rozdělení vyplývají.

Nazval jsem jej před časem (poprvé v mé knížce, kterou mi Ostravská universita vydala v roce 2013) Krajíčkovým zákonem, protože prostě je to dílo - patrně v našem prostoru prvně definované tímto českým geografem tehdy působícím na Karlově universitě. Jen vlastně pro praktičnost, těch rozdělení totiž jak víme, si člověk ve všech vědách, které si na svět vymyslel - má stovky.

Jestliže si tedy Rozdělení surovin a zdrojů pro Homo sapiens na Zemi, označíme možná jeho objevitelem - jest to pro orientaci v realitě nesmírně důležité a prospěšné – ovšem navíc s oznámením, že nejde jen o ledabylé rozdělení z dílny člověka, ale o objektivně existující zákon.

Jeho nerespektování, nepochopení nebo silněji možná až předpojatou ideologickou bagatelizaci však nelze na počátku 21. století jen tak mlčky přehlížet. Naopak.

Z teorie poznání (zejména vědeckého – epistemologie) nutno i pro tento případ přirozeně použít známou Aristotelovu definici vědění – něco víme jen tehdy „pokud poznáme důvod, proč to tak je, a tím nabudeme jistoty, že to nemůže být jinak“. Ono Rozdělení bylo již několikrát mnou publikováno, soustředím se v této etapě bádání na podání důkazů z Aristotela vycházejíce. Je to tak proto, že naprosto bezpečně s jistotou víme, že Země je konečná. Dokonce víme - jak svou velikostí bezvýznamná zcela v rámci galaxií, vesmírů kolem nás, Země je.

Na přelomu našeho a letopočtu před Kristem, žilo na Zemi cca 200 miliónů lidí, kolem roku 1500 cca 430 miliónů, na přelomu 19. a 20. století počet lidí dosahoval cca 1,6 mld. Proto po celou tu dobu historie lidstva a jeho poznání se – tvrdím já – nikdo zaníceně nezabýval nějakým rozdělením zdrojů a surovin na naší planetě pro lidi, natož tak a to je fatální – konsekvencemi tohoto rozdělení. Až 20. století s raketovým růstem počtu obyvatel, začali vědci zvedat prst či obočí – pozor bereme ze skladu, který absolutně jistě – bude jednou prázdný. Byl-li český geograf naší drahé university první, jest sekundární, primární ale je, že na Zemi máme suroviny a zdroje pro nás - nevyčerpatelné a vyčerpatelné. Nabýváme jistoty, že to nemůže být jinak (mimochodem – český stát už nikdy nebude velmocí v těžbě stříbra – kupříkladu – jakou kdysivá – byl). Příklad s černým uhlím je nabíledni – vznikalo oněch 40 a 60 miliónů let, což je doba trvání karbonu (druhý nejmladší útvar prvohor), od té doby uplynulo miliónů let 300. Za tímto číslem v korelaci, bezvýznamných 300 let – jsme na pokraji konce těžby černého uhlí – pro dnešních bezmála 8 miliard lidí ho zde máme odhaduji, z nejrůznějších pramenů čerpaje – do 200 let. Podobně je to samozřejmě se všemi fosilními palivy, včetně uranové rudy (jak v Řeži, tak ani na Senovážném náměstí jsem se zatím nedozvěděl, kde všude na světě jsou ještě aktivní těžící doly na tuto rudu, včetně prognózy zásob).

Snad už všem je pak jasné (bohužel vím, že není), že nevyčerpatelnými zdroji pro Homo sapiens na Zemi jsou energie Slunce, globální zemský klimatický systém, gravitace, slapové síly a v poslední řadě můžeme jmenovat geotermální energii a samozřejmě i vodu a vzduch.

Lingvistický problém – kruciální

Použít vyjádření pro absolutní stav, jev – nevyčerpatelnost, vyčerpatelnost, je velmi odvážné. Nic není nevyčerpatelné, my však hovoříme jenom o Zemi – a zde podle Aristotela znovu řekněme - astrofysikové vypočítali s jistotou odhadu - přesně - že Slunce pálit bude i na Zemi ještě 15 mld let (věřím, i když ne bez obav, že jistě to po mě v roce 2021 p. K. nikdo nebude chtít přepočítávat či dopočítávat, ani polemizovat o tom, že publikované výpočty jsou i 14 či 9, namítnu, že někteří napočítali těch miliard roků trvalého zdroje energie i 21).

Zapolemizuje si snad někdo, že toto číslo není nekonečno, tedy že nemůžeme o něčem říct (jak to tvrdí Rozdělení), že je to nevyčerpatelné? Snad proto logicky mohu odpovědět - budeme v roce 2021, řešit dnes to co bude za 15 tisíc miliónů let – se Sluncem? Z hlediska jednoho života člověka, života lidské společnosti, se nemusíme obávat dneska toho, že tato - z Rozdělení vyplývající nevyčerpatelnost - jednou taky skončí. Tím pochopitelně i život na Zemi.

Na česko–francouzské konferenci o obnovitelných zdrojích energie v pražském hotelu Diplomat někdy kolem roku 2010, jsem měl vystoupení na téma tohoto Rozdělení. Děvčata, která překládala i moji řeč, přesto, že jsem předem odhadl a žádal je o exaktnost překladu, že to nebude snadné - přeložit podstatu tohoto Rozdělení, samozřejmě nebyla schopna přeložit striktně onu genialitu tohoto zákona. Až ony vyčerpatelné suroviny a zdroje se teprve dělí na suroviny a zdroje obnovitelné a neobnovitelné. Češi v Diplomatu mi tehdy samozřejmě rozuměli, z překladu však zcela tumpachoví Francouzi vůbec nevěděli oč běží.

Proto – zde bych mohl sumarizovat lingvistickou divagaci esejem - od latiny (nejlépe by bylo i od řečtiny – ale tam nevládnu vůbec) přes světové jazyky – však jen samostatnou statí, kardinální rozdíl lingvistické nuance mezi obnovitelností a vyčerpatelností. Zůstaneme ale jen u češtiny, není mým úkolem celosvětově platné Rozdělení vysvětlovat někomu – třeba v Laosu.

Jen česky.

Veškeré potraviny z Rozdělení vyplývaje, pro Homo sapiens na Zemi jsou suroviny vyčerpatelné - ale obnovitelné (tak jako les, když nám ho sežere kůrovec a pak uschne nebo ho polijeme vzplanutým napalmem – zase vyroste; zrovna tak s pšenicí a ovsem, okurkou, jablkem nebo vepřovým a dalšími tisíci potravinami – naučili jsme se chovat a pěstovat si je – stále znovu - lze je obnovit, jsou reprodukovatelné). Na některých polích v Číně se rýže pěstuje nepřetržitě už 4 000 let. Obnovitelnost.

Fosilní paliva a uranovou rudu spálíme, dobereme, a nic nového – substitujícího za ně Homo sapiens, kromě zdrojů nevyčerpatelných a vyčerpatelných obnovitelných - nebude mít pro svůj život.

Fosilní paliva jsou vyčerpatelná, ale neobnovitelná, pro člověka na Zemi v něčem nenahraditelná. Těch 460 výrobků, které umíme dnes z černého uhlí vyrobit, už v celé své komplexitě – nevyrobíme, až vytěžíme poslední jeho vytěžitelnou tunu, natož tak ropy.

Zopakuji tedy znovu po jednatřicáté, že v § 2, definice pojmů zákona č. 180/2005Sb. jsou nesmysly. Voda není obnovitelný zdroj energie, jde o nosič, který člověk používá díky gravitaci, jenž prožene zúženým prostorem přes nějakou vrtuli – a vyrobí si elektřinu. Energie větru je jen součástí globálního klimatického systému Země a Slunce – Slunce zde 5 mld let žhne a svítí a dalších 15 ještě bude - žádná obnovitelnost či neobnovitelnost, jde o fundamentální nevyčerpatelný zdroj energie pro Homo sapiens, ať se to bruselským či jiným úředníkům, laikům líbí či nelíbí. Diskuse o elektromobilitě či vodíkové mobilitě proto z pohledu Rozdělení jsou zcela irelevantní, stupidní.

Životodárná hvězda nemá žádné přestávky, sezónnost, dovolenou, etapovitost – jde o kategoricky kontinuální bezporuchový přenos tepelné energie a světla - po celou její životnost. Slunce proto není obnovitelným zdrojem energie. Je nevyčerpatelné – je to už všem jasné? Kruciální jazykovědná otázka.

Závěr

Členka Národní rozpočtové rady (o to tragičtější její sdělení je – že je to rada zřízena zákonem, to je příklad čirého absurdistanu), docentka Zamrazilová nám v letošním zářiovém Hrotu sdělila „že NRR a tedy ani ona se do politiky zásadně nemíchá“. Pokud se vědec či opravdový fachman nezabývá léčením býků, statikou příhradových konstrukcí mostů, operací lidských kyčlí, komponováním symfonií, řešením diferenciálních rovnic a stovkami dalších nespolečenských oborů a činností – ale zabývá se rozpočtem státu a jeho vývojem, který je u nás v pravomoci a kompetenci jenom dolní komory parlamentu a tvrdí, že se do politiky zásadně nemíchá – tak není odborník, to není pan mistr.

Náš problém je úplně stejný - tvrdit, že státní energetická politika, dobře, energetická koncepce státu, nemá nic společné s politikou a politiku do ní nebudeme plést - asi nepochopil význam energetiky pro národní hospodářství civilizovaného státu.

Chceme-li zachovat český stát, tudíž český národ dalších 1000 let, to je ta trvalá udržitelnost života lidské společnosti na daném – historicky českém - omezeném území (v roce 2085 si můj vnouček připomene, věřím, 1000 let od korunovace prvního českého krále), musíme do nové české ústavy, jejíž text vzejde z dvouleté celonárodní diskuse ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, zakomponovat článek o konsekvencích vyplývajících z Rozdělení surovin a zdrojů pro Homo sapiens na Zemi.

Samozřejmě, jen chceme-li zůstat samostatným svrchovaným státem, jímž už ovšem nejsme. Návrh zadání (53 stran A4 pro jejich 247 článků) k takovéto celospolečenské diskusi je na stole (navíc návrhů je několik). V současné konstelaci podoby pseudodemokracie v naší republice pochopitelně takto definovaný ústavodárný (opatrně – neplést si s procesem legislativním) proces - není možný. Tudíž tvrdím, že samostatná existence svrchovaného českého státu – nejen z tohoto pohledu, především z důvodů našeho členství v EU a NATO - není udržitelná.

Radoslav Štědroň

září 2021

****************************************

Musím přiznat, že můj text na téma proč odejít z EU a NATO vznikl z přání ing. Šarmana - místopředsedy nové politické strany, za kterou letos kandiduji do sněmovny -

Švýcarská demokracie (svycarska-demokracie.cz)

Byl jsem si vědom toho, že mi v mých proklamacích toto téma chybí -

místopředseda to ale urychlil a na světě věty ty, 15 stránek A4, jsou již před oněmi volbami.

Viz vlevo na liště stačí kliknout na EU a NATO

****************************************

DOPIS PANU OVČÁČKOVI - tiskový mluvčí presidenta republiky

Jiří Ovčáček Ostrava, 5. června 2021

Motto:

Politik může být milován, nenáviděn, ale nikdy, opakuji nikdy, nesmí být k smíchu.

M. Zeman

Pane řediteli, buďte zdráv,

já, pana Miloše Zemana ve druhém kole volil a za celou dobu svých presidentských mandátů mě ani moc nezklamal (vyjma problému výstavby kanálu D-O-L, o kterém sám ví, že je v republice svým jeho prosazováním takřka samojediný, tomu prostě nerozumí, máte tam již ode mne k tomu asi 14-stránkový přípis; ostatní neshody s jeho vyjádřeními netřeba zde popisovati neb času není nazbyt).

Vážně – nezklamal mě – oproti politickým asi dokonce i kriminálním zločincům ve vládě české a parlamentu.

Abyste zbytečně nerudl či nespustil na mě bandurskou. Já na rozdíl od Vás pana M. Zemana poslouchal už někdy v roce 1988-9, zde u nás v Ostravě -Porubě, kde sálek praskal ve švech a nám tehdá mladým, starým - otvíral oči i mysl.

Nechci zdržovat - píše se už však rok 2021 a asi i díky nehorázné životosprávě, náš president už není tím, kým byl volen před lety.

On přeci ví – je třeba odejít v nejlepším.

President – chce-li opravdu setrvat do toho počátku roku 2023 – neodejde v úctě a s poklonou za svou práci - od národa.

Na jaře roku 2023 prostě - bude-li žít (a já mu to přeju), bude velmi už zchátralý. A na to nemusím studovat fakultu lékařskou, mám jen fakultu přírodovědnou.

On si vše řekne jak jemu se líbit bude, vím, ale bojíte-li se mu to říct, jako vzkaz od jeho voličů (a věřte, že nemluvím jen za sebe, za svoji ženu a dceru…) z oči v oči – nechte mu přečíst tento můj vzkaz:

Ta funkce není jeho, je jenom x-tým v pořadí a x dalších přijde po něm do ranku.

Bude vzpomínán jako státník (asi jediný, který v Česku dnes žije), když co nejdřív v televizi sdělí českým voličům:

Vážení,

vím, že zdravotní stav můj netěší Vás převelice. I já si uvědomuji to, že, když jsem na Hradě a v Lánech začínal - jinak mi bylo do kroku. Rozhodl jsem se proto po úvaze nedlouhé - dokončit nejdůležitější práci presidentskou roku 2021 – ústavně se podílet na sestavení nové vlády po říjnových sněmovních volbách a poté se ze zdravotních důvodů a žádných jiných, vzdám výkonu této prestižní a odpovědné politické funkce pro náš národ.

Jsem přesvědčen o tom, že pak příslušné parlamentní (a ne jiné) orgány, zajistí se státní správou naší republiky, již od přelomu roku letošního a roku 2022, volby nového presidenta v příslušných termínech.

Všichni politici, natož tak státníci, musí nadřazovat národní a státní zájmy nad zájmy své. V tom proto nechci býti výjimkou.

Pane Ovčáčku - to jen pro Vás - jak to myslím, jak to říkám - a zde píšu. Pan Zeman si udělá a řekne co bude chtít. Vím. Víme.

Je-li pravdivé motto, které jsem od něj opsal v úvodu či je mi úplně jedno od koho a kdo to řekl, podepisuju ho 100%.

Bude to velmi zbídačelá osoba (representující ovšem i můj stát) – na jaře roku 2023, vidím to na sobě – a to mi staříkovi, je proti němu jen 66 roků. Nerezignuje-li z uvedených a jen z uvedených důvodů, pane Ovčáčku - bude směšný, pro mnohé voliče až tragikomický, ty nemoce ho prostě sžírají, byť by to byla jenom cukrovka. A nebude mu už nikdy líp.

Na jaře 2023, Bůh dá-li zdraví nám dvěma, to už nebudete mít, pane, funkci dnešní svou, Vás pozvu někam na čaj – a řekneme si kdo měl dnes, v červnu 2021 – pravdu.

Sláva na výsostech Bohu a na Zemi pokoj lidem dobré vůle

Radoslav Štědroň

předseda

Strana státu přímé demokracie – Strana práce

Vdovská 36

Ostrava

712 00

Od Sokrata, učím se

Od Sokrata, učím se

Denně snad od března jsme masírováni televizí i rádiem 10 hodin - o nějakém viru. Je to naprosto nehorázný mediální terorismus. Přiznám, že to vůbec neposlouchám a nesleduji, příslušné příkazy, zákazy, znovu příkazy a znovu uvolnění zákazů, vyslechnu a poslechnu od manželky, která dělá ve zdravotnictví, jak se mám chovat, aby mě nezavřeli do ťurmy. Takže nebojte, nepatřím k těm, jak už komentátoři také někde špitli – k těm 10 miliónům českých epidemiologů. Vůbec toho není mnoho – co bych o tom covidu věděl.

Ale patrně – ač nelékař, vím bezpečně, že to není nějaký nový neznámý druh nakažlivé nevyléčitelné rakoviny, ani nějaké nové žloutenky, tyfu, malárie, eboly či moru, ani nějaký další druh roztroušené sklerózy nebo jiné po staletí známé hrůzy, která lidstvo kosí po tisíciletí již.

Jářku – snažím se býti ale po vzoru a učitelů mých - moudrým člověkem. A co říká Sokrates – jeden z oněch učitelů – moudrý člověk se pídí po příčinách problému. A to jakéhokoli problému člověka, společnosti – lidstva, otazníku přírody. Chce znát příčiny problému.

Myslíte, že bych vyhrál sázku o to, když tvrdím – kolik lékařů mediků v České republice na jaře - možná ještě v létě roku 2019 – něco věděli o jakémsi viru, covidu 19? Kolik lékařů o této nové nemoci - něco vědělo. Dovoluji si tvrdit, že – NIKDO.

A uvědomuji si, jak závažné tvrzení si dovoluji vyřknout. Velmi závažné, co si to vůbec dovoluji.

A platí to pouze jen o lékařích České republiky?

To za prvé.

Za druhé – co by proto chtěl vědět jistě – moudrý člověk.

Chtěl by vědět příčiny této – asi prokazatelně NOVÉ nemoci v historii lidstva.

Odkud se tu vzala – když tu NIKDY nebyla (viz – za prvé).

Máme věřit tomu, že k nám, i k nám, přilétla na křídlech nějakého čínského netopýra nebo ji vyrobili v nějaké biolaboratoři v Pennsylvánii, je to kompilát kýhošlaka jakéhos H1N1 a SARS? O čem to mluvil Bill Gates ve Vancouveru 15. března 2015 na konferenci TED, vůbec žádnou roli v tom nehrají ani Rockefellerové a Rothschildové a jiní -ové či -áni? Ti všichni na Zemi nežijí s námi? Nebo - už tu nežijí?

Panečku – hodně nezodpovězených – relevantně – otázek.

Hodně, že?

České sdělovací prostředky (chraň Bůh, že bych je chtěl za práci s informacemi o nové chorobě bránit – jsou oplašení jako osli a šíří paniku jak jen mohou) jsou, a tady se jen potvrzuje, že v době krize mají veřejnoprávní sdělovací prostředky výsostné právo na existenci, naše sdělovací prostředky o příčinách možná někdy něco špitly (neposlouchám a nedívám se na ně), ale podle mého názoru patrně opravdu jen něco málo nesrozumitelně zahuhňaly, ale – aby to bylo všem jasné – zase, z mé strany velmi odvážné tvrzení – no to tedy ani náhodou. Obyvatelé Česka, tvrdím nevědí – proč se stále potýkáme s touto nakažlivou chorobou.

Vážení, a teď zbystřete – my jsme ale členy EU, NATO, Světové zdravotnické organizace, Česká republika je zakládajícím členem (tehdá ještě jako ČSR) Organizace spojených národů. Co dělá česká vláda (chraň Bůh, že bych ji ve věci této choroby chtěl něco vyčítat; oni jsou jen stejně bezradní jako by byla parta jakákoli jiná, která by byla u vesla řízení státu) a parlament (ten tu ve skutečnosti podle ústavy má vládnout) pro to, aby prostřednictvím těchto organizací jasně lidem (protože se zdá, že se ta devatenáctka šíří napříč hranicemi a kontinenty – na všech už bezmála 8 mld obyvatel Země), sdělila, jak je možné, že planetu až v roce 2019 zasáhlo virové onemocnění, se kterým člověk nemá vůbec žádné zkušenosti; jde o novou nemoc, patrně nikdy se ještě lidstvu - v jeho celých dějinách – nikdy se nijak neprojevila.

Jak to?

Proč?

Jak je to možné?

K čemu dnes máme tyto světové organizace s téměř neomezenými finančními, logisticko-organizačními zdroji?

Moudrý člověk se zajímá, chce znát příčiny problému.

Za nikoho nemluvím, za nikoho se neschovávám, nevím jak jiní na otázku mudrce – zareagují. Zdá se mi však, že všichni jen krčíme rameny – a – nevíme.

Ta nemoc nějak vznikla, tvrdím (a zase – je to z mé strany nesmírná odvaha – si toto dovolit říci) – tvrdím, že jde o umělou záležitost, která s evolučním vývojem lidstva nemá nic společné.

Když to nevíme, nemáme pak právo tvrdit, že to někdo ví (výše jsem uvedl třeba – kdo také) – jde o novou nemoc v historii lidstva, ale představitelé těchto světových organizací – těchto byrokratických gigantů dnešního světa se neptají, nečiní podle mého názoru to, co by činiti měli.

Nebo je to pro ně jen marginalita, triviálnost, kterou se nenechají vyrušovat?

Naši lékaři to naštěstí umí léčit, ale vždyť nám to v Česku zcela vyšinulo nějak fungující národní hospodářství. Kdyby to mělo pokračovat ještě léta – tak se stát stane ve svém fungování neudržitelným, neživotaschopným. Škoda domyslet, jen k Bohu modlit nám ostává?

Aby si mě někdo za naivu nebral – no samozřejmě je tu varianta – že se nechce odhalovat příčiny, že se nechce pídit po příčinách loni na jaře ještě na světě – neexistující nemoci. Že tu jsou síly daleko větší, mohutnější než je český parlament, síly, které si nepřejí říci lidstvu – co to je za nemoc, odkud přišla. Aspoň tím by český národ – prostřednictvím své nynější vlády mohl býti příkladem ostatním – tak, že by po své vládě tvrdě vyžadoval odkrytí příčin existence covidu 19.

Bez této odpovědi – se domnívám také může dojít k trvalému stavu toho, co se tu od března děje. Bez znalosti příčiny vzniku této nemoci se jí taky nikdy nemusíme zbavit nadobro. Pokud se podaří zjistit příčiny – pak přirozeně bude znám i lék na tuto vymyšlenou, vyrobenou chorobu a krach národních hospodářství pomine.

Měli bychom chtít po vládě akční práci v otázce zjištění příčin nové choroby a nikoli jen poslouchat nekonečné kváky o počtu roušek a zavíracích hodinách hospod, divadel, bazénů a dalších shromažďovadel obyvatel.

19. říjen 2020 Radoslav Štědroň

Rada České televize

Kavčí hory

Praha Ostrava, 26. září 2020

Stížnost:

na všechny současné moderátory a uvaděče působící ve veřejnoprávní České televizi – zejména na Jakuba Železného.

Tímto si stěžuji Radě České televize – přiznám se – inspiroval mne k tomuto mému dnešnímu činu dopis Radě ČT od mediálního analytika Štěpána Kotrby – tak, jak stížnost definuji v nadpisu.

Podstata mluvy jmenovaného moderátora není prioritní – problém začíná pochopitelně již špatným ukotvením veřejnoprávní televize v českém mediálním prostoru. Právo mám vznésti i já připomínky, tedy tím víc já, k práci ČT – neb jak jistě víte, radní, dvakrát jsem se již ucházel v konkurzu vypsaném ČT – na místo jejího ředitele (a připojil tímto již 2x desetistránkovou koncepci – jak by veřejnoprávní televize měla fungovat; vše má přirozeně ČT fysicky ve svém archivu).

Aby to snad nevypadalo, že trnem v oku je mi nějaký holobrádek na obrazovce – a jinak, že je s tou Vaší kompanií na Kavčích horách – vše v pořádku. Není – jak vidíte na mých w-stránkách, již mnoho let uběhlo, kdy jsem se i já přidal k trestnímu oznámení, které podával Petr Cibulka na g. ř. ČT. Samozřejmě, že v tomto rozkradeném, zkorumpovaném, prolhaném státě se trestní oznámení soukromých osob – byť jsem ho poslal jako předseda strany, které jsem předseda – vůbec neřeší. Těch trestních oznámení bylo mnou již podáno více – žádné věcné řešení nikdy nenastalo, dokonce na některé jsem vůbec nedostal ani odpověď, byť vždy šlo o trestní oznámení zcela neosobní, které nemá s mou osobou nic společné. Vždy šlo o blaho národa, vždy šlo o pokus o nastolení spravedlnosti v českém státě.

Aby bylo jasno, že problémem veřejnoprávní televize není nějaký pišišvor, uvaděč, ale její ředitel. Nájemní manažer skrytých zločineckých nikoli českých zájmových skupin, vodičů této loutky.

Manažerským rozhodnutím této loutky je otázka jen několika dnů, kdy každý z moderátorů může být přeřazen na uvaděče meteorologických správ, či sporťáka, atd.

Štěpánem Kotrbou bylo jasně vysvětleno – a já nemám k tomu co dodávat – co je úkolem moderátora či uvaděče rozhovorů, které veřejnoprávní televize organizuje, formátuje, vyrábí, poskytuje – k hledění divákům, případným divákům takovýchto relací.

Jakubu Železnému, který nikdy nikde pořádně nepracoval, nevím o ničem co by předložil českému národu jako řešení v posledních 30 letech – jako řešení problémů, které neustále máme na stole – od založení republiky v lednu 93, chybí byť jen elementární křesťanská kajícnost, pokora k tomu, co se v republice děje, pokora k tomu, že vůbec může kokrhat své věty ve veřejnoprávní televizi, pokora k tomu – že to není jeho televize, že to není jeho televize. Nebudu rozpitvávat úlety tohoto chlapce v případě generála Svobody (to je přesně ta osoba, která za sebou v životě něco měla, něco vykonala - než byla přistrčena do funkce presidenta – na rozdíl od tohoto holobrádka) či pompézního jeho vyjádření, že by on snad někoho ze studia vykázal… Pro nás starce je takové jednání absolutně nepřijatelné (napsat tu něco slušného k osobě dalšího Vašeho – ano, Vy rada jste odpovědna za to, co dělá ředitel – nejen já Vám to tu hlásím – nemáte-li na to mandát mu něco vytknout věcně programového – máte jako jediní mandát toho grázla odvolat a vypsat nové výběrové řízení; jářku dalšího Vašeho kavárenského nohsleda řídícího Nedělní otázky, mi nervy nedovolují ani jméno jeho napsat, to je mladý Železný na třetí…).

Je tady ale – jistě ředitelem ideově petrifikovaný postup moderátorů všeobecně – a nyní v diskusích volebních lídrů před krajskými volbami – naprosto zřejmý, každý všední den nyní po 20 hodině na ČT24.

Jakým právem Ti Vaši hošíci a děvčata nastrčená k moderaci těchto diskusí (před lidmi, kteří alespoň z 10% mají neuvěřitelné životní zkušenosti, čistý štít, něco v profesionálním životě dokázali, dokonce i vysoké vzdělání a vždy aspoň špetka moudrosti se u nich najde) – hodnotí a vyzvídají důvody toho, že ten či onen lídr, té či oné volební strany – si něco myslí – a mají to dokazovat – jim – moderátorům ČT (jde o klasickou metodu heroizování tohoto zlumpačeného režimu, jde o programové podlízání, patolízalství vládní a parlamentní garnituře – tedy grupě, která definovala Radu České televize; jde o relativizování, omlouvání chyb tohoto bruselického státního režimu), je to metoda často – otázek – které mají v sobě komentář. Ta Vaše omladina si hraje na jejich nadřízené, na státní zástupce, na policisty, na soudce – či co? Vedou demokratickou diskusi nebo výslech?

Lídr má svůj program, svůj názor, své mínění a tečka, on ho předkládá voličům a ne špiclům v podání ČT, kteří se chovají jako kdyby vedli výslech – Rado ČT – slavná – oni vedou diskusi a nemají právo na poslední slovo – komentátora v jednom.

Ano – absolutně v jiném formátu – ve formátu komentářů – si kvičte na toho či onoho politika v Česku – co chcete – taky to děláte, ale neberte mu čas, drahocenné vteřiny celostátního vysílání – když chce voličům něco sdělit – a věřte, že s tím mám dostatečné zkušenosti.

Svoji stížnost na tuto jmenovanou v nadpise osobu, musím také připojiti z důvodu – že Vy budete odpovědni za volbu nového ředitele ČT. A této kreatuře se nějakým způsobem podařilo do éteru vyslat dýmy o tom, že zvažuje konkurz na tuto funkci.

No potěš, Panbůh, kryptototalitní vysílání pod patronací pražské užvaněné degenerované schizofrenní pražské kavárny – by mělo ještě větší razanci na oblbování českého národa.

Pořád ještě tento zhůvěřilý režim nezakázal volné setkávání občanů – chodím pravidelně na ně po celém Česku – buďte si jisti, dámy a pánové, že můj hlas není ojedinělý, buďte si jistě tím, že můj pohled na ČT, není pohledem vlka samotáře.

Vaše švitoření o tom, že nic nezmůžete jako Rada – vyprávějte bezdomovcům, případně vážně nemocným – Alzheimrem. To vše zatím nemám (arci – věřím, že ani Vy).

Pusťte mne na něho aspoň na 15 minut večer, v přímém přenosu – já to řešení veřejnoprávní televize, včetně veřejnoprávního rozhlasu pro český národ mám. My máme připraven návrh zadání nové české ústavy (leží na stole – 54 stran A4 pro jejich 248 článků, s preambulí i závěrem) – určený k dvouleté celonárodní diskusi tak, aby po této diskusi ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích – byl definován text nové české ústavy, který schválí 8 300 000 voličů České republiky. Tedy slyšíte – já nejen kritizuji, spílám televizní novodobé mládežnické šlechtě – ale navrhuji a mám připraveno řešení neblahé situace s působením ČT na český národ (další obrat - další slovo tvrdě cenzurované Českou televizí – český národ).

Absolutní cenzura na toto téma v českých sdělovacích hromadných veřejných prostředcích – a to i soukromých.

Toto je veřejnoprávní služba národu – a ne ho 10 hodin denně už snad víc než půl roku terorizovat verbálně i obrazově nějakým pomateným virem.

Jde zde o další příklad konkrétní, jak ČT kryptototalitně denně lže národu, kterému má sloužit.

Samozřejmě, že vím, že Vaše skvadra – volená pouze sněmovnou parlamentu, je taky jen snůška figur na šachovnici sněmovních stran. Vy ale musíte vědět – jak se na Vás lidé dívají, tyto listy nejen ode mne, Vám radost ze života – Vám loutkám parlamentních stran (možná dnes už, nevím ale, s výjimkou Lipovské, Kašparů a Veselého), nedělají. Vím to.

Na smrtelné posteli budeme všici počítat dobra a zla, která jsme způsobili, budeme vážit a rozjímat, v kontemplačním deliriu – udělali jsme tu před tímto naším definitivním odchodem vůbec cosi dobře, za ten čas, který nám byl vyměřen? A nebo to bylo jenom hnípání, živoření?

Ten fracek Železný ml. je pro mne v televizi naprosto neobhajitelně nepřijatelný.

A vůbec – tržně, v souladu s tímto degenerujícím, nesvrchovaným státem – já řádný občan České republiky, 30 nebo 40 – asi 40 let řádně platící koncesionářský poplatek, každý měsíc, bez jediného zaškobrtnutí – já žádám za sebe, bez výmluv na někoho v pozadí, vyměňte ty chlapce za někoho slušného, oba, Železného i Moravce.

Chvála na výsostech Bohu a na Zemi pokoj lidem dobré vůle,

S Pánem Bohem

RNDr. Radoslav Štědroň

předseda

Strana státu přímé demokracie – Strana práce

(vše na: www.stranaprace.cz)

Program kandidatury RNDr. Štědroně do Senátu si můžete otevřít vlevo naliště

Program kandidatury RNDr. Štědroně do senátu si můžete přečíst kliknutím na odkaz vlevo na liště nahoře.

Opravdu nepotřebujeme stát

Opravdu nepotřebujeme stát? březen, 2020

Kolik lidí z těch více než 8 miliónů voličů Česka četlo státovědu od profesora Václava Pavlíčka?

Lidi (to znamená, že většina), vůbec neví co to je stát, pardon - přesněji – oni ani neví – PROČ by to měli vědět.

Je u nás stále nevraživost vůči státu – špatné slovo – nedůvěra, až chorobná zášť a nesnášenlivost – vůči našemu společnému – zatím ještě českému státu. Porád si cosi vymýšlí, odírá nás o daně, prý neustálá buzerace…

Podívejte – žádná politická strana v Česku – nedala návod jak to zlepšit. Jenom ta moje.

Jak?

No visí tu přeci na internetu návrh zadání nové české ústavy určený k dvouleté celonárodní diskusi – po kteréžto bude definitivní text takto po diskusi vzniklé ústavy – schválen v referendu.

Tvrdím, hošci – to je jediná cesta jak dosíci toho, aby lidi v republice – brali svůj stát za svůj.

Co, že teď na něho?

Slyším dobře?

To je první a naprosto bazální požadavek definující demokracii v naší vlasti.

Jakou ji chceme.

A první věcí, kterou v tomto návrhu k diskusi najdete je - chceme stát, potřebujeme stát (tedy možno i jinak – považujeme libertariány za úchyly?)?

Jste schopni si odpovědět na tuto otázku? Máte na to intelektuální potenciál – souhrn duševních schopností?

Nebo si myslíte, že nějaká soukromá firma je schopna zajistit problém, který teď v republice máme, prostě – objektivně existující potíž s jakýmsi nebezpečným virem? Soukromá firma má jediný zájem – a smysl své existence – a tím je zisk (a nemusíte k tomu znovu studovat Adama Smithe). Nikdy v historii lidstva žádnou soukromou firmu nezajímalo co bude s národem za rok – nedej bože za roků 50.

Taky proto si lidi vymysleli stát.

Rozumíte?

A ten je teď zkoušen na velmi malém problému, velmi malém. Od malého přejdu k tomu největšímu problému tohoto dnes již zdá se degenerujícího lidstva. A tím je – jak všici víme, pochopitelně válka. Bohužel dnes už dvě její podoby – od srpna 1945.

Klasická a vyhlazovací – používající jaderné zbraně.

Další sentence – kdo nemá logické myšlení (a to se učí jenom pomocí vědy, kterou zveme – matematika, taky proto současný management státu přemýšlí jak by matematiku eliminoval) je tupec.

Rozumíte?

Který z voličů Česka – při volbách presidenta republiky si uvědomuje, že volí především vrchního velitele ozbrojených sil českého státu, ne superarbitrovaného promiskuitního pokryteckého nevojáka, mektajícího o morálce a lidských právech.

Tedy pomalu – 281 hašašírů dnešního českého parlamentu nemůže rozhodovat o tom, jaká opatření se musí udělat proto, aby virus byl v Česku zlikvidován. O tom musí rozhodovat (a chtěl bych věřit, že tomu tak dnes je, dnes v březnu roku 2020) několik lidí. Několik málo lidí.

A soukromé společnosti, jakéhokoli zaměření – musí přijímat rozhodnutí této malé skupiny lidí s respektem, bez odmlouvání, natož tak, natož tak, nějací ušmudlaní divadelníci.

Copak to těch několik lidí dělá pro sebe? Za pár týdnů, měsíců je bude soudit celý národ. Na pořad první přijdou na kobereček parlamentu – až bude po všem. My, křesťané se modlíme ke Kristu – aby to bylo co nejdřív, abychom se popasovali s nákazou co nejrychleji. Ateisté nechť se modlí k Merklové či Macronovi, nebo té babě co předsedá EK, a nebo ještě lépe - k Andrejovi.

Současná česká ústava samozřejmě neřeší dostatečně tyto krizové stavy, které se objevují – jak vidíme, natož tak daleko vážnější.

Současná ústava nikde nedefinuje rozhodnutí občanů – že chtějí stát, že potřebují trvale udržitelný český stát, že chtějí udržet český národ při životě dalších 1000 let (v roce 2085 si můj vnuk možná připomene toto výročí – kolik myslíte národů na světě si toto může říct – hošci? - a teď nás někdo chce likvidovat – zeptejte se mne na to, co to je to někdo a pozvěte mě na 5-hodinových seminář – já Vám to vysvětlím; no samozřejmě, že se nejedná jen o nějaké pouštění viru).

A protože to chtějí (CHCEME STÁT) – dávají ústavou – ničím jiným – naprosto výjimečné pravomoce – dávají je ústavou – rozumíte? - naprosto vyjímečné pravomoce jednotlivcům – etablovaných z demokratických voleb. Tyto osoby budou činiti jen v souladu s oněmi pravomocemi, které budou – v jistém smyslu – absolutní.

Nebo v případě války – kdo si myslíte, že velí české armádě? parlament, vláda, či nějaký generální štáb české armády. Ne, nahoře musí sedět jeden chlap, jeden chlap - s absolutními pravomocemi (víte co to znamená – když je zneužije – vlastizrada – a trest podle ústavy, vše již sepsáno, a ten chlap to všechno bude vědět předem již z oné – lidem dané ústavy – společenské smlouvy lidu státu jíž se onen stát tvoří), které rozhodují o životech lidí (pro ty nedoslýchavé a nemocné – jeden chlap – je to jasné? – tak jak baba nemůže dělat v rubání, nemůže fysicky ani psychicky rozhodovat o českém vojsku, jste schopni to pochopit?). Doufám, že mě nepodceňujete v tom, že bych snad nevěděl o tom, že současný vrchní velitel žádným velitelem není – jsme členy jakési ďábelské vojenské struktury, a jsme tady asi jenom proto, abychom solili prachy, peníze daňových poplatníků a byli kmány jiných velitelů.

Vážení – nebudu dávat příklady, že to tak musí být – učili se z nich všici, učili se ze základní abecedy války Carl von Clausewitze.

Myslíte, že je to tak snadné najít v republice chlapa, který by toto chtěl dělat – pro národ – tuto práci nemůže dělat nikdo jiný než vlastenec, nikdo jiný než Čech milující svůj národ, svou vlast, svůj domov a rodinu v něm.

Takový národ samozřejmě nejprv musí pochopit, že volby nejsou k ničemu, nejsou ztrátou času, tak jak je tomu dnes v tomto rozkradeném, prolhaném státě. Dnešní volič to přirozeně neví – protože se ho nikdo referendem nezeptal – zdali vůbec chce svůj stát, zdali ho potřebuje.

Že ve svém důsledku je to jeho stát.

Jářku, nato všechno ještě v žádném případě nepřišel. A příčinou je – špatná současná česká ústava.

Ona vůbec náš stát nedefinuje – ona definuje jen pár institutů onoho státu. Ona neříká – jaký ho chceme – ona nedefinuje podstatu státu demokratického – ona neříká, že demokracie je s kapitalismem – jako jenom entitou ekonomickou či funkční - nikoli filosofickou jak nás učí Sokrates, neslučitelná; ona zkrátka nedefinuje axiom, že kapitalismus je nekompatibilní s demokracií.

No, pochopitelně – taky proto ten neustálý chaos v nynějším českém státu.

Občas zaslechnu špitání nekompetentních – o jakémsi zpomalení růstu ekonomiky (v souvislostech opatření proti viru) – všimněte si že v této zemi novináře (promiňte – majitele médií, kteří jim velí) nezajímá život lidí – ale jakýsi růst – čehosi. Pro státníka je důležité jen to, jak se žije – dnes zhruba 10,6 mil občanům republiky a jak to bude s nimi taky za mnohá ještě desetiletí. Ne to, jak se žije oněm několika procentům lidí, kteří vlastní možná 80% toho co tu je ještě české, zbytek je totiž v zahraničních rukách. Jiní už napsali, že jsme kolonií nadnárodních zájmových skupin.

Problém je – a je dán opět špatnou ústavou dnes ještě stále platnou – že tu nemáme jediného státníka v republice - jsou to jenom politici, šourající se od jednoho volebního období k druhému.

Atributy toho jaký je dnes český stát už čteme výše – a protože je takový – je taky nesamostatný v zásobování základními potravinami. Díky zločineckému už třicet let trvajícímu režimu – jsme jen o něco soběstačnější v základních potravinách než Slováci – a tak si to spočtěte – denně se musí dnes na Slovensko vozit potraviny v 700 kamionech pro Slováky, denně – a kdo zná číslo pro Českou republiku, je nás jenom dvakrát víc.

Tajné.

Nevím to.

Že to nesouvisí s nynějším virovým problémem republiky? Víte kdo se tak může zeptat? Já jsem ho opět už výše definoval – toho absentéra logického myšlení.

Opakuji znovu z mnohých mých textů – optimista jen ten kdo nemá informace. Musíme být realisti – když nás bude mnoho – novou ústavu přijatou referendem budeme mít.

Radoslav Štědroň

předseda

Strana státu přímé demokracie – strana práce

!!!

!!!
Znovu trestní oznámení ve věci OKD - podané 13. listopadu 2019

Odkaz je vlevo v liště

!!!

19. ledna 2019 měly v Parlamentních listech i tuto anketu – otázku položili tentokrát takovou : Je v České republice ohrožena demokracie ?

Jářku ano - dá se odpovědět i na takto položenou otázku. Ale znají všici odpovídající článek 5 současné české ústavy? Vědí, že režim tohoto státu - prý demokracie - je v Česku definován jako soutěž politických stran?

Vědí to všichni, kteří si dovolí odpovědět na takto položenou otázku?

Tvrdím, že to neví.

Pokud nejste členem nějaké strany (proto jsem si ji musel založit - protože to vím), nějakou si nezaložíte, či Vás strana nevezme na svoji kandidátku jako nestraníka - mašinérií stranickou, o které se těm co ve straně nějaké nikdy nebyli - ani nesnilo, pak jste pro tento stát - jen pára nad hrncem (víme všichni jak dopadli oni nezávislí senátoři, kteří si sehnali 1000 podpisů) - v otázce participace na rozhodnutích.

Obecné referendum zde neexistuje, víme všici.

Toho se ti naši partajníci bojí jak čert křiža.

Takže ne demokracie, vážení, ale partajokracie - to je režim tohoto státu, chápete ten rozdíl? Od roku 1993 - roku vzniku jeho - ve sněmovně sedí 3 - 4 strany rozhodující, a ty tu vládnou. Ne lid, ne 8,4 miliónů voličů této země (jistě víte, že senátoři jsou voleni často jen 10 - 20 % voličů příslušného senátního obvodu - přesto je Horní komora našeho parlamentu legitimní, limit pro počet hlasů nutných ke zvolení nikde v ústavě dnešní není, senátor může být zvolen i jen svou rodinou, ústava to nezakazuje a jsme opět u článku 5 - kdo tu vládne, kdo si tvoří zákony v této republice; protože to opět partajokracijní, ne demokratická, česká ústava - umožňuje). Že tu máme cca 230 stran a volič si může vybrat? Že z těch ovšem 230 stran, zhruba 20 stran pobírá ročně od státu (podle počtu voleb v roce) 500 až 900 miliónů korun ročně, zbývajících 210 stran ani korunu - to je rovná soutěž?

Lide - to je rovná soutěž?

Se vzpamatujte s takovýmito otázkami do anket.

Jakým právem strany pobírají prachy ze státního rozpočtu (hlavní, největší příjem těchto zločineckých band) - nu právem článku 5 platné ústavy. Ty strany, které si tento článek vytvořili v roce 1992 (a dodnes tam některé v tom parlamentu sedí) - nezakázaly ústavou dotování politických stran ze státního rozpočtu.

Z mých daní jdou prachy stranám - které jsem nikdy nevolil. Platí to jenom pro mě? No ovšem, že ne. Je toto demokracie?

Takže ta drtivá většina neparlamentních stran v této zemi nebude mít - podle dnešního systému - nikdy šanci se na dotovaná placená zastupitelská místa dostat.

Řešením samozřejmě není kontrola těchto peněz (jak si také vymohly zločinecké jakoby nevládní organizace) zločineckým politickým stranám (musíte znát definici politické strany - je to vždy jen skupina lidí, kteří chtějí moc ve státě; nikoli spravedlnost pro všechny, stát prosazující pravdu, pravdu hledající rozhodováním většiny - přímou demokracií nikoli partajokracií) - ale zákaz dotace ze státního rozpočtu - jakékoli politické straně, jakékoli politické entitě - to by se pak, jémine, soutěžilo.

Dnes jsme bojovníci s dřevěnými meči na koních - proti BVP-čkům, tanků, stihačkám a samopalům. Jsme bez šance - a novelizace poslední, zákona o vzniku politických stran - nás neparlamentní a nekrajské strany totálně bude vyvražďovat.

Zůstanou jenom stávající politické mafie a nové založené dalšími miliardáři.

Jistě chápete, že to není soutěž programů a moudrých hlav - ale peněz protékajících zločineckými masmédii.

My žádné peníze nemáme.

A nechceme. Stát nesmí ze státního rozpočtu dotovat politické strany. Nikoho.

Ale toto musí být v nové ústavě.

My to v návrhu nové ústavy máme.

S pánem bohem

Radoslav Štědroň

20. leden 2019

V den voleb je volič ve své zemi králem

Jen v ten den.

Věta, která je v republice tvrdě cenzurovaná – takže se vyskytuje zatím pouze na internetu. Jak dlouho bude ještě trvat, než to voliči pochopí? Rozhodují jen ve dni voleb – a všem politikům zrovna jen ten den cvaká u řitě. Nic nemají jisté.

Prostě věřím tomu, že Český statistický úřad není zatím ještě zcela zkorumpován a tudíž sečetl a zveřejnil počty hlasů všem kandidátům a politickým subjektům, tak, jak jsme jim je my voliči hodili do beden.

Protože věřím – doufám stále ještě, že Petr Cibulka nemá zatím pravdu, když oba dva občas říkáme: „ kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zrušili“. Jářku, snad – JEDINÁ DOBROTO - aspoň ten poslední – snad nejdůležitější punkt naší demokracie u nás stále funguje. Věrohodné volby.

Musíme sice po volbách poslouchat pomatené – či zkorumpované novináře, jak nám vysvětlují rádoby vědecky výsledky voleb – o tom rozdílu, kdo je vyhrál a kdo pouze získal nejvíce mandátů, o tom pojednávám jinde, přesto tyto demagogie našich komentátorů jsou až vysilující (všimněte si, že u nás za oněch už skoro 30 roků po listopadu, šli do báně lidé skoro ze všech oborů veřejné činnosti, kde se korupce vyskytuje – ale novinář žádný – když tak mi, prosím, jmenujte – který; novináři jsou prostě v naší vlasti jediní nekritizovatelní, jediní nezkorumpovaní, bezchybní, jakmile jim cosi člověk vyčte – čertí se jak pomatení).

Zpět k voliči – nepřišel, nepřišel – jeden ze zvolených senátorů asi dosáhl rekordu v neúčasti – v druhém kole mu stačilo necelých 5 000 hlasů k tomu – aby se stal ústavním činitelem – členem českého parlamentu (další unikum těchto voleb je, že do druhého kola se může probojovat machr v pečení dortů proti špičkovému horolezci, který umí zdolat vysoké kopce, tj. klasická kvalifikace na senátora v Česku; samozřejmě, že volič svou neúčastí dává najevo své ocenění kvalit těchto lidí, mimochodem v tomto obvodu s rekordní neúčastí – možná vůbec historickou – co senát v Česku existuje, je těch voličů 89 000).

V 27 obvodech byla účast voličů při volbě svého senátora zhruba 17%, tzn. 8 – 9 voličů z 10, nevolí svého senátora. Y-krát už bylo napsáno a řečeno – že ti lidé nemají morální právo o něčem rozhodovat – koho vlastně zastupují; nu, ale oni jsou horní komorou parlamentu – tím delegitimizují celý parlament.

Slyšíte to ševelení oidifobních intelektuálů – oněch liberálů jak hřímají – vždyť to je výsostné právo dosažené svobody jednotlivce – dnes nemusíme chodit k volbám, jakým právem žádáte, že by volby měly přeci být občanskou povinností?

Vážení – jsem přesvědčen o tom, že kdybychom my – státníci disidenti tohoto dnešního režimu dostali možnost (což při dnešní skryté cenzuře je naprosto vyloučeno – my neexistujeme pro tento režim – to je jejich metoda cenzury) v nedělních Otázkách na Čt1 – a to alespoň příležitost jedné celé hodiny – tak – a pro mě to platí kategoricky – ubil bych takovéhoto pištícího kavárníka zcela věcnými argumenty – tak, že po zhlédnutí pořadu – drtivá většina voličů si uvědomí – že cesta nevolit, není cestou budování trvale udržitelného pevného svrchovaného státu. Státu, který lidé považují za svůj. Dnes tomu tak není. Už toto jsou argumenty, které vřeštící, chtějí, abych položil na stůl. Argumenty, které mění dnešní pohled voličů na svůj stát. Stát musíme ctít, musíme ho chtít, musíme ho respektovat, musíme pracovat i pro něj, ne jenom pro sebe (nebo chcete absolutní svobodu – bez státu – se odstěhujte na nějaký ostrov, nikdo Vám nebrání – a budete ji mít – ovšem záleží jen na tom – jak dlouho to na tom ostrově vydržíte sami; jsme zoon politikon a žádní kavárenští povaleči s tím nic nenadělají). Dnešní cesta režimu státního našeho, není cestou správnou. Rozumíte. Pro koho Gabčík s Kubišem položili život – pro to, že dostali dobrý bakšiš nebo pro to, že jim slíbil generál Moravec – že je povýší?

Ne, oni položili svůj život za svůj stát. Věděli, do čeho jdou. Neodbachli nějakého zákopového bigoše, ale totalitní zrůdu.

To vysvětlovat dnešní mladé generaci – vysvětlit jim to – je asi už nemožné.

Kvílejícím kavárníkům se to pak nehodí do krámu. Tady jde o další život našeho státu – ten určují, definují výsledky voleb.

Že vlastenectví, úcta k vlasti, její historie, soužití bytostné se svým státem, nemá nic společné s volbami?

Jak jste na to přišli, že to nesouvisí s účastí na volbách?

Jak jste na to přišli?

Či ta drtivá většina co nevolila svého senátora je spokojena s režimem a je jí jedno kdo bude zvolen – protože tento režim je nejlepší a nedá se už nic zlepšit – je to jedno kdo tam bude – proto nejdu k volbám, jsem spokojen.

Ano – to je ten argument nevoličů – nejít k volbám – jsou spokojeni?

Ano?

Jistím, že NE, že ti co volit nešli – nemají to přesvědčení, že už je vše zajištěno, demokracie funguje, nikdy jsme se neměli tak dobře, tak nač chodit k volbám. Podle mého názoru právě opak je pravdou – lidé v takovém počtu nešli opět volit – protože jsou nespokojení.

A ještě k tomu významnému slovesu muset – stát musíme ctít, zde zní.

Tedy určitě nejen kavárenští, ale velká skupina lidí v Česku už je vychovaná tak, že – oni přece nic nemusí, oni nenávidí slovo muset, že by oni něco museli, mají demokracii, svobodu. Známe je. Mají jenom práva, chtějí jenom práva, mají ústavu – listinu práv… Oni přeci žádné povinnosti nemají, jaké povinnosti, LPS o povinnostech nic neříká, tak jaképak povinnosti. Že žádné právo či svoboda neexistuje bez povinnosti – oni to prostě neví. A my zas víme, že veškeré problémy a hrůzy světa jsou z nevědomosti.

Stát se rozkládá potichu a naši lidé to ani neví.

Lidé se prostě u nás neztotožňují se svým státem – jako by ho nepotřebovali, nepovažují ho za svůj – i to je výsledek nevizionářské politiky posledních 30 let – jedinou vizí v republice zůstává koruna, dolar či euro; a zábava, pokud možno se uzábavujme k smrti – to je zatím jediná vize českého státu.

Nějaké volby? Dobrovolná, šlechetná starost o svůj stát? Prosím Vás – co to je? Z dvou a půl milionu voličů ve 27 senátorských obvodech jich v druhém kole volilo 417 000 – tedy 2 100 000 voličů zůstalo doma a myslí si, že jejich hlas nic nezmůže, myslí si, že tím asi zlepší situaci v zemi nebo zhorší. Nevím – co si myslí. Vím ale, že těch 2 100 000 voličů rozhodlo o výsledku voleb do senátu nikoli těch bezvýznamných 417 000 voličů - těch bezvýznamných 17%. Demokracie naruby – rozhoduje u nás menšina. A parlament je legitimní.

Tato cesta je samozřejmě velmi špatná.

Arci – a z médií skoro denně slyšíme, že jsme se neměli nikdy tak dobře jako teď.

Že člověk potřebuje ke svému plnohodnotnému životu nejen futro a obydlí – ale taky nějaký duševní zdroj bytí – koexistenci s jinými. To se dnes nenosí. Máme vizi přeci – růst růstu – korunu a dolar. To je naše vize. Tato vize pak vede k úpadku našeho (zatím) státu.

Nelze kritizovat bez řešení. Napsal jsem ho už mnohokrát – řešením je přijmout si referendem ústavu po dvouleté celonárodní veřejné diskusi. Text návrhu zadání k této diskusi - nové české ústavy, je již připraven. Leží na stole.

Radoslav Štědroň říjen, 2018

Lze to vůbec vysvětlit

Lze to vůbec vysvětlit?

Více než 90% voličů v Česku si myslí, že politický subjekt (abychom byli maximálně přesní označujme ho PS, protože v rámci cca 6200 obcí jde opravdu o široké spektrum subjektů, od koalic až po účelově nově vzniklá shromáždění jedinců pro jednu vytvořenou kandidátní listinu), který získá nejvíc mandátů z daného celkového počtu mandátů (křesel – míst ve voleném zastupitelstvu obce), které definuje celé zastupitelstvo – má automaticky právo sestavovat radu – koalici, má právo na místo primátora (u statutárních měst) či starosty. Tak to českému voliči už bezmála 30 let předkládají média – tak to opakuje donekonečna většina českých politiků v těchto médiích.

Pak třeba i čerstvě slyšíme i z úst představitele vládní strany veliké rozčarování z toho co si dovolili či dovolí v Brně – například.

Je to tak správně? Rovná se zisk nejvyššího počtu mandátů v zastupitelstvu zároveň vítězství v komunálních volbách v dané obci, městě? Co to je takové vítězství? Výsledky v Praze nám pro nechápajícího voliče (já odhaduji, že je to daleko víc než 90%) mnohé napoví, respektive chápajícímu zcela ozřejmí – oč tu běží. Do 65-členného pražského zastupitelstva se dostalo 5 PS a mandáty si rozdělily od 12 do 14. Média valí Českem tsunami informaci, že volby vyhrál PS – má 14 mandátů. Vyhrál komunální volby v Praze. Jiný z jiným počtem mandátů prý je vyhrál v Brně – má tedy nárok na primátora. A premiér zvedá obočí.

Prosím s rukama ve výši kolen drtivou většinu voličů v Česku o pochopení zatím jimi zcela nepochopeného - to – kdo získal nejvyšší počet křesel v zastupitelstvu je jedna kategorie – a kdo získal nadpoloviční většinu křesel v zastupitelstvu (viz výsledky komunálních voleb v Bohumíně, Třinci, Líbeznici, Strakonicích, Chebu, Varnsdorfu, Kolíně, Králově Dvoře, Lovosicích, Hrádku nad Nisou a stovkách dalších – především malých obcí – na jejíž analýzu nemám čas) – je druhá kategorie.

Ano – až ten teprve vyhrál volby.

Mám-li 51 mandátů ze 100 – to je vítězství, vítězství není zisk 40 mandátů a vedle sebe mít tři, čtyři, pět, šest subjektů – kteří si rozdělily zbývajících 60 křesel – když názorně budeme počítat s nějakým stočlenným sborem, do kterého se volí.

Na poslanecké sněmovně si můžeme konkrétně znovu vyjasnit o co tady běží – subjekt, který získal nejvyšší počet mandátů z celkového počtu 200 poslanců (i když pan Bureš usiloval jistě o to, aby dosáhl onu 101-ovou většinu) – 78 křesel, sice získal nejvyšší počet mandátů ze sboru – ale u Kerbera jak říkal Sokrates – nevyhrál volby, lidi, ty vyhrál kdysi v pražském zastupitelstvu jakýsi pan Bém. Mohl si v zastupitelstvu – demokraticky (měl sám suverénně nadpoloviční většinu ze všech mandátů – křesel), dělat co se mu zamane (asi to dělal – a kde mu je dnes konec). 78 mandátů – protože to není vítězství, však neopravňuje demokraticky si dělat ve sněmovně cokoli – protože zbývajících 122 poslanců – z kolika to stran? – se prostě nedomluvili – tak neprokázali svou většinu – i když slepenou, nedonesli na Hrad 122 podpisů a ten tedy kdo má největší počet mandátů (nikoli však vítězství) – musel (protože do nových voleb se nikomu nechce – a taky - voliči rozdali karty a řekli – starejte se hemživci ve sněmovně – nás Vaše rozmíšky nezajímají – pracujete pro stát – tak jsme rozdali karty; a ne, že budete fňukat nad tím, že nikdo s nikým nechce sedět u stolu) cosi poslepovat.

Ale jak člověk zahlídne občas cosi v televizi či i novinách – to je neuvěřitelná teorie relativity – naprosto nepochopitelná pro většinu lidí zatím v Česku. Pro ně prostě vyhrál volby ten kdo má 40 ze 100.

Pro ty naše nekonečné oponenty – ať puknou – NE – vyhrává ten kdo má 51 (a víc do stovky) ze 100.

Nedouci (vidíte, jak se sebemrskačsky snažím neužít silnějších – tedy výstižnějších slov).

Vážení, až ti z té druhé kategorie (disponujících 51 a více procenty mandátů) – mají právo na radu a starostu. Respektive – tak funguje – a dobře, demokracie v ČR – přijdou na zastupitelstvo – a nemusí se s nikým bavit – vítěz bere vše. Kdo sám nemá v zastupitelstvu nadpoloviční většinu – musí vždy respektovat vůli zbylé většiny, že se proti němu může zkrátka domluvit – a je to vůle většiny.

Rozumím – velmi těžké na pochopení, vždyť ani premiérovi to není jasné.

Radoslav Štědroň

***************************************************************************

---------------------------------

Program Za naší stranu jako bezpartijní, kandiduje v Praze v senátním obvodu č. 23 doktorka Chovancová, program a fotku si můžete prohlédnout vyvoláním v obsahu vlevo v menu

---------------------------------

Program DSSS a SSPD-SP do zastupitelstva města Ostravy na volební období 2018-2020 si vyvoláte vlevo v menu

---------------------------------

Kandiduji popáté do Senátu, proto znovu ještě pár vět k mému programu:

Kandiduji popáté do Senátu, proto znovu ještě pár vět k mému programu:

Na těchto internetových stránkách je textů a poslouchání – dívání se na mé projevy – asi na 22 hodin. Je zde dosti podrobně – včetně mého životopisu popsána má politická práce pro tuto zemi a národ, za posledních už bezmála 30 let – od listopadu 1989.

Je tu moje knížka, kterou mi vydala Ostravská universita v roce 2013, je tu můj návrh zadání nové české ústavy určený pro dvouletou celonárodní diskusi, tak, aby poté mohla být ústava po všech těch úpravách, které voliči za dva roky učiní, referendem přijata.

Budou tím vyřešeny všechny základní problémy, se kterými se dnes český stát denně střetává, a které pochopitelně díky dnešní platné ústavě – není schopen – a nikdy nebude schopen vyřešit. Pokud bude platit stávající ústava. Opakuji Vám znovu, vážení voliči, ústava není text pro ušmudlaných 63 ústavních právníků v této zemi – týká se každého z nás. Snad tuto větu ještě za mého života pochopíte.

Voliči však porád chtějí po svém senátorovi, aby jim zajistil opravu střechy školy ve své obci, aby zajistil snížení nezaměstnanosti, vyřešil dostavbu rozhledny, krytého bazénu nebo, aby pravidelně pořádal myslivecké hody, kde je možno se pokud možno zadarmo se najíst.

A mám vypisovat dalších 1000 nestátnických věcí, které si myslí u nás stále lidé – co je prací senátora?

Pochopte – vždyť, podle platné ústavy ani nemají zákonodárnou iniciativu, tím že je nebudete volit – Senát nezrušíte.

Já, pokud budu zvolen, tam do šesti let – bůh-li mi život dá, zajistím, aby nás bylo s tímto mým programem – novou českou ústavu přijatou referendem – aspoň 40 v Senátu. V té době dobijeme jistě i sněmovnu.

Vážení – pak referendum o nové ústavě, kterou si napíšeme my všici – nikoli nějaké zločinecké politické strany, klany, rodiny, firmy či co – bude. Pak tito noví lidé v parlamentu dosáhnou toho, že po dvouleté celonárodní diskusi 8 300 000 voličů Česka – referendem budeme moci svou novou ústavu, si schváliti.

Dneska je to pro ty novodobé paloně – naprosto nepřijatelné – nikdy Vám to nedovolí, pokud nebudou vystřídáni opravdovými demokraty.

A, nebo co se Vám nelíbí na tom, že by v republice měli rozhodovat lidé – a nikoli strany. Porád nechápete, že tu není žádná demokracie – ale partajokracie? Ony to tu vedou ku prospěchu štěstí a spokojenosti většiny obyvatel těch skoro 30 roků, dobře?

Fakt si to myslíte?

No, tak je znovu volte či nejděte k volbám.

Hotovo.

Radoslav Štědroň

červenec 2018

Aby bylo jasno

Aby bylo jasno

Žil byl jeden stát už sto let, sice ne hned jenom český, ale nechme planých komentářů nekonečných – k minulosti, asi ji už nezměníme. Nyní ve státě jenom českém jsme torpedováni najatými, úslovím – máme se tak jako jsme se nikdy neměli.

Churchill jako jeden z mála tak kulturního národa – možná jediný, tak radikálně už od roku 1934, 1935 upozorňoval v Dolní sněmovně na problém, který nastal v Německu. My čeští disidenti dnešního česko-bruselského státního režimu, děláme totéž již několik let – upozorňujeme, že přechod části Evropy od křesťanství k materialismu, k jakémusi pseudoliberálnímu byrokratismu, který s demokracií nemá nic společné – je neudržitelný směr vývoje (bolševismus totiž není výplodem jakéhosi degenerovaného carského Ruska – tomu byl indoktrinován Západní Evropou jedním švýcarským kavárenským povalečem – ona je původem marxismu a ona je i dnes stále původem pomatených nedemokratických prvků v politice všech zemí EU). Je to pro nás disidenty citlivé – velmi zoufalý stav a jen náš věk nás chrání od kolapsu a od neuvážených činů. Novodobá cenzura nejenom v Česku, nýbrž patrně v celém zbytku EU nedovolí diskusi nad teorémem – kapitalismus je s demokracií neslučitelný, jsou to nekompatibilní státní systémy.

Určitě máme dnes větší skývu chleba – každý, většina dnes dokonce má svůj vlastní vozejček či dokonce vlastní více než jeden osobní automobil. Pořád ale drtivá většina z nás bydlí ve stejných bytech – které byly postaveny do roku 1990.

Jest třeba proto dát zavčas – už kvůli tomu nesmírně závaznému letošnímu výročí, dát na papír, pokud možno vše zásadní – co škodí tomuto režimu v očích velké části veřejnosti – s čím my disidenti dnešního režimu nejsme spokojeni, co kritizujeme, dosud možno alespoň na internetu; hlavní média samozřejmě tuto naši kritiku, která směřuje na podstatu zdejšího režimu, která tento režim zásadně odmítá – tvrdě cenzuruje. Cenzurou jako v roce 1989.

v Česká vláda by měla mít před sebou alespoň jednou za půl roku na jedné A4 tabulku, s trendem vývoje počtu lidí platících a neplatících daně z příjmu. Daně, bez kterých žádný civilizovaný stát nemůže existovat. Tedy kolik lidí přiměřeně každý měsíc platí daň ze svého příjmu (dnes cca 4,9 mil obyvatel), vedle toho počet lidí, kteří je neplatí – a to pochopitelně celkovým dopočtem do oněch 10,5 mil obyvatel této republiky.

Jsou to nezaměstnaní, osoby v arestu, ženy na mateřské, starobní a někteří invalidní důchodci (+nevýděleční sirotci), jde téměř o všechny osoby mladší 18 let, jde také ovšem i o v Česku se vyskytující skupinu osob 15 -18-letých, kteří nestudují ani nepracují a jsou od svých 15 let na sociálních dávkách, jde o osoby se v ČR nevyskytující s českým státním občanstvím, ovšem pracujících v jiném státě na světě, jsou to lidé bez domova a trvalé práce, je to možná 200 tisíc cizinců, kteří zde žijí a nemají práci. Protože vím, že o této tabulce neví 99% obyvatel země – její význam stručně jen osvětlím – jest třeba si rozdíl těchto dvou čísel vypočíst a uvědomit si, že téměř neexistuje jedna jediná osoba v Česku, která by pracovala pouze na sebe. Vztah těchto dvou čísel je neudržitelný z hlediska harmonického vývoje státu.

v Každoročně v posledních letech jde ven z republiky nejrůznějším způsobem 400 – 450 mld. korun, zde vytvořených. Jde o zhruba 33% zákonem stanovených příjmů státního rozpočtu. Státního rozpočtu, který má pokrýt potřebu desetiapůlmiliónového státu. Myslí si v této zemi jeden jediný člověk, že tento trend může pokračovat trvale dále? Jsme přeci již nyní pouze kolonií nadnárodních souručenství.

v Zahraniční politika je zcela nesvéprávná. Muselo se opravdu bombardovat bezvýznamné Srbsko – poprvé a snad i naposled o 2. světové války – bombardéry nad Evropou? Posíláme náboje Kurdům, kteří je mají proti Turkům, a přitom sedíme s Turky u jednoho stolu v NATO. Tento bod není knihou všech pošetilostí a zločinů zamini od ledna 1993, jen zmiňuji špetkou ony absurdity dnes již nesvrchovaného českého státu.

v Nikdy jsme se neměli tak dobře jako nyní – proto sbíráme vršky od PET-lahví, pro nějakou dialýzu či vozíček pro nějakou dvanáctiletou nepohyblivou holčičku, atd.; a v zimě 2017/18, nám opět umrzlo venku 8 bezdomovců. V tisku my staří zahlédneme větu typu – každá 10-tá rodina nemá na školní obědy pro své děti či dítě. Tomu, pochopitelně, prostě nemůžeme rozumět.

v Systém zdravotnictví je stále v Česku člověka velmi často z kuratibilní nemocí opravdu schopen vyléčit, to všichni chceme, avšak pacient se přeměnil v bod. Pojišťovny si prý mají konkurovat, jen zastánci tohoto režimu vědí proč, neboť jedna rozpočtová organizace při MZdr., udělá kvalitněji, levněji a tím i poctivěji svou práci než změť pofiderních zdravotních pojišťoven.

Mafie světového farmaceutického průmyslu ovlivňuje síť i českých lékáren a všech ostatních zdravotních zařízení a český stát na to kouká jako z višně, neschopen efektiv- ního činu, atd. Strasti v českém zdravotnictví, díky tomu, že se pacient stává pouze bodem, přestává být člověkem, tím samozřejmě nekončí. Liberálové nám budou tvrdit, že jde o službu jako kteroukoli jinou – ostříhat hlavu, postavit dům, ušít oblek, poskytnou večeři či ubytování v hotelu a milion dalších.

Jde o úplně odlišnou hodnotu služby pro člověka než poradit – kam a do čeho má uložit své peníze.

Jde absolutně o nesouměřitelné hodnoty.

v Ekonomové nám tvrdí, že tu máme (jakýsi – čeho růst?) jakýsi růst. Prý asi tedy ekonomiky. A koho zajímá ekonomika? Ta snad existuje bez člověka?

Takže nám roste i člověk – přesněji tedy by i oni připlkli – se má lépe člověk v Česku?

Bohužel v republice patrně už není ani jeden národohospodář. Národohospodář, který myslí nejdříve na člověka jeho hospodářskou roli ve státě a potom teprve na nějaké tabulečky a vyumělkovanou sofistikovanou řeč ekonomů, kteří se stejně v duchu stydí za to, že ta jejich věda (to je jenom jejich věda) nemá mnoho co státníkům – kdyby v Česku nějací žili – co říct.

Tedy – ne růst jakési ekonomiky, ale spokojenost obyvatel země – to je aspekt, který musí politiky zajímat. Co je pro politika důležitější?

v Nejsme přirozeně Somálsko ani Laos, jsme to, co nám předali naši předkové za posledních 1000 let ve stále stejném českém prostoru. Nejsme to, nemáme jen to, co se tu díky také cizákům, ale především falešným českým lidem, stalo s tímto státem, národem za posledních už bezmála 30 let.

v Nejméně 50 000 dospívajících v České republice, kteří zneužívají alkohol, má díky němu oslabené duševní schopnosti.

v 750 000 lidí má u nás cukrovku.

v 600 000 lidí se nějakým způsobem léčí u psychiatrů.

v 700 000 tu máme alkoholiků, o kterých se ví; číslo z května 2017 – máme tu 47 tisíc závislých narkomanů, každý den se v ČR opije alkoholem zhruba 600 000 lidí.

v 250 000 lidí má Alzheimra.

v Kolik je tu opravdu nezaměstnaných nikdo neví, naštěstí snad přesně víme, kolika z nich stát poskytuje příspěvky v nezaměstnanosti – jistě všichni chápou rozdílnost těchto čísel.

v MPSV vede přesně statistiku kolik je zde oficiálně chudých lidí. Něco přes milion.

v Dvě třetiny pracujících nemá průměrný plat v Česku – tedy oni všichni mají hrubý plat nižší.

v Ale máme zde 21 400 dolarových milionářů (mají tyto své poctivě vydělané peníze na svém účtu). Zhruba 60 je v Česku korunových miliardářů.

v Normálně – sdělovací prostředky nám říkají, že prý mladí lidé (tedy patnáctiletí), nemají zájem o řemesla.

Je to skutečnost?

Co si to myslí?

Co si to dovolují. Že zbytek života všichni stráví u počítačů, s drátkama v uších, pracovat budou u stolu vsedě na židli?

To si myslí?

Zdá se opravdu, že už většina z nich – vychovaná takto režimem má takové představy – to si pak může kterýkoli přemýšlející ještě člověk v této zemi myslit, že toto je udržitelný stav státu? Náctiletí, mají asi hlavu jenom na to, aby jim nepršelo do krku.

v Protože počet bezdomovců se neeviduje zatím povinně a přesně, odhady vyřčené ve veřejnoprávní televizi jdou od 40 000 do 400 000 osob.

v Zhruba 500 000 důchodců starobních (z oněch cca 2,4 mil. osob) šlo do důchodu předčasně, z nejrůznějších důvodů proč si už práci nemohli nalézt či byli vyhozeni.

Na takovéto spoustě lidí stát ušetřil tím, že jim pochopitelně vyměřil důchod nižší vzhledem k tomu, který by obdrželi, kdyby mohli pracovat až do data dožití se řádného starobního důchodu.

Pět set tisíc lidí.

v Český olympijský výbor organizuje sběr dat o fysické zdatnosti dětí ve věku 5 – 16 let. Stav je už dnes otřesný – 35% dětí vůbec nesportuje, vadné držení těla má už téměř každé druhé dítě, od roku 2005 zaznamenávají naši (a věřte, že ti umějí velmi dobře definovat prvky pohybové aktivity – včetně jejich naprosto přesného měření v čase a kvalitě) profesionálové všech sportovních odvětví, trvale zhoršující se stav – přirozeně související i s nadměrným výskytem obezity u dětí.

v Průzkumy mezi pracovníky Generálního štábu Armády České republiky svědčí o tom, že ne všichni Češi zdegenerovali. 8% není přesvědčeno o tom, že současný stát dělá dobrou politiku vůči Cigánům (překládám do lidské řeči – nám vnucovaná západoevropská politika multikulturalismu je naprosto pomatená), v žádném případě ne všichni vojáci mají bezvýhradnou podporu bezpečnostní politice českého státu, každý 4 zaměstnanec nesouhlasí se zahraniční politikou Česka, ale ani s jejími vojenskými postoji – za třetího největšího nepřítele Česka například považují – USA, 6% vojáků se setkává pravidelně s korupcí na svém útvaru, 26% se s ní setkává v armádě - jako celku.

v Za rok 2015 si vyslechlo diagnózu – rakovina – 2000 lidí mladších 40 let (o 10% víc než v roce 2005). Do 20 let věku si tuto diagnózu vyslechne u nás ročně 400 osob.

v Která potravina na pultech v Česku je kvalitnější než stejná v roce 1989? Má vyšší či lepší nutriční hodnotu? Která? Jmenujte.

v Po vzoru každé mafie a totality – i tento režim (přirozeně nejenom náš) veřejné mínění řídí a vytváří, ne, aby se mu podřizoval. Proto je celkem zbytečné zopakovávat neúnosnost informací (a vůbec nejde jen o pravdu a lež – ale, a to možná především – proč nás informují zrovna jenom o tom a o něčem jiném vůbec ne; ta dnešní selekce informací je vysloveně patologická) obrazového a verbálního působení, které se na obyvatelstvo valí. Snaha o vygumování jakéhokoliv samostatného uvažování o fungování státu – „zábavismem“ je dennodenní, jak v tisku, tak v televizi a rádiu. Dnes už i na internetu. Režim živí neustále paranoidní hydru veřejného informačního a propagačního působení tak, aby lidi viděli jako jediný smysl života v bavení se a v nicnedělání, uzavření se do sebe sama, popřípadě pohroužení se do stále ještě existujících rodin či pseudorodin.

Nebo už nejsme zoon politikon?

v Protože vše zde uvedené je možno vyhledat či nalézt ve veřejných sdělovacích prostředcích, případně veřejně dostupných knihách – taky pouze odtud jsem čerpal, jednu sféru jsem neopominul schválně – popsat onen začarovaný trojúhelník – státní zastupitelství – policie a soudy, je práce pro soukromou informační službu – aby měl člověk ucelenější či přiměřeně přesné údaje. Kvalitativně se však každý občan v této zemi ještě s mozkem v hlavě – denně dovídá o nejrůznějších případech – jak tyto tři státní instituty v republice fungují. A čeho jsou schopny. Zde je přeci také to jádro pudla – ne jenom plné panděro a vila v Krkonoších.

v Nastává totální – pozvolný, rozklad rodiny – tisíce lidí ročně v republice pohřbívá (bezejmenně?) obecní či městský úřad.

v Už polovina dětí se nerodí v manželství.

v Co to je rodina český právní systém – a tedy především ústava – nedefinuje. My právně nevíme co to je normální rodina. O normální rodině se nesmí diskutovat. Normální křesťanská rodina. Totální cenzura.

v Generační propast v myšlení Čechů je čím dál větší a příkladů zásadních neshod je velmi mnoho už. Například v pohledu na hranice státu. Je stát bez střežených hranic ještě vůbec státem?

v Každý občan Česka dluží tomuto státu 160 000 korun. Žijeme na dluh a nechceme se o tom bavit – vyvolení nám pak tvrdí, že jsme se nikdy neměli tak dobře. Kdyby moje rodina měla zaplatit státu, který si bez mého svolení napůjčoval, tak nekřesťanské peníze – aby mohl alespoň zdánlivě fungovat – tak musím vše, co jsme s manželkou za 40 let práce nastřádali prodat a půjdeme na stará kolena a srdce bydlet někam na ubytovnu i s dcerou a vnukem.

A to platí o nás, co jsme ta desetiletí platili státu daně – a co Ti mladší, kteří nemají co prodat?

Ale jinak se máme nejlíp.

Ten šílený problém zadluženosti států (když ještě navíc nám někteří politici, přiblblíci tvrdí, že státní dluhy se nesplácí) bude právě taky velkým problémem české generace II. poloviny 21. století – pokud už vyřešen nebude do té doby a to matematicky velmi snadno, jak se o to někteří už snaží.

Válkou světovou.

v O čemže to ten disident píše? Obchody jsou přeplněné k prasknutí a on tu káže samá jakoby negativa našeho neprolhaného českého režimu. Vždyť vlastně žádná nejsou.

Vždyť přeci musíme positivně myslet, jsme přeci optimisté (optimista je ten kdo nemá informace, a nebo má špatné) – jak nám velí ona bolševicko – americká jediná přípustná myšlenková doktrína – mantra našeho režimu.

Nevěřím, že jakýs Štědroň píše pravdu, není to tak.

Proto – lidi – jde o kratičký sumář faktů typu - na této ruce mám pět prstů – a o takových faktech se nediskutuje, jen přemýšlí – proč je to tak a chceme-li, aby situace v naší vlasti byla jiná.

Diskuse s ignoranty jest zbytečná, jak pravili v historii lidstva klasikové už v mnoha podobách.

v Je tu jeden další velmi vážný ideologický problém – kritika pseudoantikomunistů → za všechno mohou komunisti, režim 1948 -1989.

My však letos nectíme jenom století českého státu - ale už za desetiletí si připomeneme stejně dlouhou epochu, jako byla ta s komunisty.

Už jenom desetiletí.

A pak se zase dalších 40 let chceme vymlouvat na komunisty?

Tak jako jejich režim byl neudržitelný – tak je neudržitelný i ten současný.

Proto taky padne.

Zatím nevíme jak.

v Osobně vidím největší hřích režimu, z těch výše uvedených i neuvedených, od vzniku České republiky v lednu 1993 – způsobený na dětech a mládeži.

Režim jim vnucuje do podvědomí nutnost sebevědomí, ctižádosti, samostatnosti, uplatňování svých (dětských) práv (o povinnostech je v této zemi zakázáno hovořit), nutnost učit se flexibilitě, kreativitě.

A kdeže je vzdělání – naplnit si hlavu vědomostmi, abych mohl v životě spravedlivě hodnotit a rozhodovat?

Vždyť si přeci všechno najdou na internetu, tak zanechme biflování (a co že to je učení jazyků?) a učení se něčemu nazpaměť – na to hlavu přeci nemají ( - a já se hned ptám – na co ji tedy mají – jenom na jezení?). Vypadá to tak, že 50%, 60% snad ne 70% dětí a mládeže má hlavu akorád na čepku, když jsou odpojeni od těch svých připojovátek, placiček a destiček a telefonů – tak jako by ani nebyly. Souvislých 5 odstavců na nějaké neklimatické téma z nich nedostanete.

A – nejhůř – děti a mladí si myslí naprosto nezpochybnitelně, že tak, jak žijí dnes v roce 2018, budou žít za 50, za 100 let.

Jářku – hluboký omyl.

Pokud se nestane zázrak a níže ho naznačujeme, II. polovina 21. století přinese této generaci (možná to bohužel bude dřív), takovou apokalypsu, že tato již takřka dočista zmanipulovaná část obyvatel našeho domova, ji nebude v ničem schopna vyřešit. Nechá to na samozvaných diktátorech, ve kterých nebude tato generace schopna rozpoznat slušné lidi. Tito novodobí mafiáni zhrouceného světa si s tímto stádem budou dělat vše, co se jim zlíbí. A ono stádo bude za slíbenou skývu chleba ještě rádo, že má své pastýře.

V nejzkaženějším státě je nejvíce zákonů, jak pravil Tacitus před dvěma tisíci lety. Dnes to jistě na celém světě neplatí, ale současných českých 10 000 zákonů je pro o trochu víc než 10 miliónů obyvatel přespříliš a vyplývá to samozřejmě z toho, že dnes platná ústava česká, stát téměř vůbec nedefinuje.

Definuje vlastně především ony tři základní pilíře státu a to už je dnes málo – jaký by měl být – to ponechává článkem 5 – politickým stranám. To není demokracie – ale partajokracie. Ústava před rokem 1990 dala tu moc jedné, ta dnešní stranám třem, čtyřem, a to od ledna 1993 stále stejným. Jestli si dnes současní hemživci v parlamentu myslí, že pro velmi málo lidí u nás, je lepší hrstka jistot v životě než vagón nadějí – mýlí se.

Proto naše řešení všech základních problémů českého státu – a není jich více než 50, 80, spočívá v nové ústavě.

Tu jsme připravili - na stole leží návrh zadání nové ústavy pro Českou republiku, určený k dvouleté celonárodní diskusi ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, tak, aby po dvou letech mělo 8,5 miliónů voličů této země na stole dokončen definitivní text – jejich text ústavy, připravený takto k referendu. Tímto způsobem – jediným to legitimním demokratickým ústavodárným procesem, pak přijatá občanská bible demokratického státu bude onou vizí udržitelného českého státu pro jeho zachování na dalších 1000 roků. My si v ní, oné nové bibli státu – její ústavě, definujeme tu – pro stále ještě mnoho lidí nepochopitelnou trvalou udržitelnost. Jinak než ústavou to nejde.

Je to jinak velmi jednoduché – nebude-li zvolena tato cesta – jsme přeci všichni demokraté - bude se pohybovat český stát po cestě dnešní, pod současnou českou ústavou - a to, tvrdím, je cesta neudržitelná.

Nepřátelé i přátelé,

vzpomeňte či zeptejte se starších – ona změna v listopadu 1989 byla vyvolána tím, že společnost neměla co jíst, že lidi neměli kde bydlet? Ta změna (jiné slovo nepoužiji) byla bazálně ideologická – idealistická – nikoli materialistická. Bylo v ČSSR velmi mnoho státně režimních nedostatků a problémů, se kterými se už nedalo žít. Rozhodly emoce, zmanipulování (či co, jak?) mas na základě emocí, naštvanosti. Lidi u nás nemlátili do výloh obchodů a nevybírali z nich salám či kabáty. Změna ta byla vyvolána ideologickým problémem celé společnosti.

Dnes jsme na tom úplně stejně. Přesto, že máme plný břich a vozíme si někteří zadnici v luxusních autech.

R.Štědroň

duben, 2018

Řešení vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem

Řešení vztahu mezi Ukrajinou a Ruskem

Myslím, že skoro nikdo nebude číst knížku Dějiny Ukrajiny od kolektivu kolem profesora J. Rychlíka, která vyšla v roce 2015. A já nemám na to, přidávat k této knížce opisy ze stovek jiných, tak, abych rozhojňoval pochopitelně možné další stránky k těm již vytištěným 524 stránkám této knížky, další stránky k historii státu dnes rozprostírajícího se na 604 000 km². Vážení, jářku, státu 7,6x většího než je naše země, podle této plochy největšího státu Evropy (pořád největšího i bez Krymu, druhá Francie má 544 000), když přirozeně víme, že velká Rus není jenom státem Evropy a pozor obývajícího národem po Britech, Němcích, Italech, Francouzích, Polácích a patrně i Španělích – SEDMÝM největším v Evropě (Rusové nejsou jenom národ evropský).

Řada lidí je rozumných – a tedy netřeba jim číst mé kompilace a dojmy, myslí podobně, řada lidí neví nic a ani nechtějí nic vědět – též nebude nic k problematice Ukrajiny číst – natož tak mé úvahy a potom tu jsou dvě skupiny lidí, bohužel velké skupiny, kteří vidí krs jeden tunel vidění světa. Jeden vede z Rusi – vše je špatně, je to imperiální, alkoholem zmožený národ s agresivními či přímo okupantskými choutky. Druhá trubka, tunel či směr myšlení druhé skupiny lidí, vede z Washingtonu, kde sice žádná ideologie neexistuje, kromě jejich ústavou definovaného budování nekonečného blahobytu, tedy konzumerismu na světě nejvyššího stupně, pro nějž udělá Američan potažmo šedé eminence jejich politiky – VŠECHNO, tedy vede zpoza Atlantiku přes nesvéprávný kryptototalitní Brusel a Berlín – a arci, co tito naši zápaďáci činí – dobře činí.

Pokusme se proto skoro o nemožné, lopotně lapidárně společně si říci, co se na výše uvedených statisících kilometrech čtverečných za posledních 1000 let dělo. Nedá se to definovat v několika výkřicích – větách jak chce rádio či televize ani v nějakém štěku z bilbordu, jak nám předvádí čeští politici.

Pojďme na to společně, citujme z výše uvedené knihy těchto pár vět:

počátkem 9. století zaznamenáváme vznikání Kyjevské Rusi, prvního slovanského státu na částech území dnešní Ukrajiny. V 10. a 11. století byla její součástí i Bukovina, která se stala později součástí nástupnického Haličsko-volyňského knížectví. Do Kyjevské Rusi patřila i Podkarpatská Rus (Zakarpatská Ukrajina), už od 11. století se však stává součástí Uherského království, a byla jí až do první světové války. Od roku 1132 probíhá rozpad Kyjevské Rusi na řadu údělných knížectví. Rok 1223 vpád Mongolů, porážka vojsk spojených ruských knížat na řece Kalce v dnešním Donbasu – počátek zániku Kyjevské Rusi. Území je pod reálnou vládou Mongolů. Ve 13. století Zlatá horda sahala na západě až k Dněpru, na východě až k řece Irtyš, patřil k ní i Krym. 14. – 15. století úpadek mongolské nadvlády, vzestup litevského velkoknížectví a postupné začleňování dnešní Ukrajiny do tohoto územního subjektu. 1380 – na Kulikově poli na Donu Rusové vedeni Dmitrijem Ivanovičem Donským rozdrtili mongolsko-tatarská vojska chána Mamaje, tím skončila vláda Zlaté hordy nad ruskými územími. 16. století - vznik fenoménu vojenských kolonistů – kozáků, zakládání opevněných táborů a měst v jihoukrajinských stepích (sičí), vytváření kozácké vojenské organizace a samosprávy, nájezdy kozáků na tatarská území na dolním Dněpru. 1. červenec 1569 v polském Lublinu uzavřena unie mezi Polskem a Litvou, stvořen společný polsko-litevský stát, téměř celé dnešní území Ukrajiny (kromě Krymu, Černomoří apod.) se stalo jeho součástí. 1648 kozácké povstání Bohdana Chmelnického. 1651 - 1654 - pokračování války mezi Chmelnickým a Polskem. 1654 – Perejaslavské dohody, po nich rusko – polská válka. 1667 mír v Andrusově mezi Polskem a Ruskem, ukrajinské území rozděleno na Moskevský stát a Polsko-litevskou unii. Mír neměl vliv na faktickou samostatnost krymského chanátu, který byl pod formální svrchovaností osmanského sultána. 1722 car Petr I zřídil maloruské kolegium spravující levobřežní – ruskou část Ukrajiny, nový úřad znamenal výrazné omezení kozácké autonomie. 1764 carevna Kateřina II zrušila záporožského kozáckého hetmana a jmenovala generálního gubernátora, který měl poměry na ruské Ukrajině sjednotit s poměry v Rusku. 1772 – první dělení Polska. Rusko získalo především dnešní běloruská území. Habsburská monarchie získala Halič, z něj Marie Terezie vytvořila Království haličsko-vladiměřské. 1774 – významný - v dnešní bulharské Kajnardži uzavřen mír po rusko-osmanské válce. Rusko získalo Azov, Kerč, Jenikale a Kinburn (ústí Dněpru). Krymský chanát získal formální samostatnost, ve skutečnosti se stal zcela závislým na Rusku, které ho v roce 1783 anektovalo. Habsburská monarchie získala za zprostředkování míru od osmanské říše – Bukovinu. 1783 kozácké jednotky přeměněny v normální jezdecké útvary ruské armády. 1798 Ivan Kotljarevskyj vydal první část svého básnického eposu – symbolický počátek formování novodobého ukrajinského národa. 1814 se narodil Taras Ševčenko – ústřední postava ukrajinského národního obrození. 1815 – 1848 – Metternichův absolutismus v Rakousku, počátky literárního a kulturního života haličských Ukrajinců – Rusínů. 1848 – 1849 – revoluce v Rakousku se dotkla i haličských Ukrajinců a podkarpatských Rusínů. Ve Lvově (dnešní Ukrajina) vzniká Centralna rada narodowa, jako ústřední politický orgán haličských Poláků. 2. června 1848 vystupují haličtí Rusíni na Slovanském sjezdu v Praze. 1. listopadu 1848 pokus o povstání haličských Poláků ve Lvově potlačen vojskem. 29. ledna 1849 delegace podkarpatských (uherských) Rusínů vedená Adolfem Dobrjanským předložila ve Vídni císaři Františkovi Josefovi I. memorandum obsahující požadavky národnostní a územní autonomie. Zároveň delegace vyjádřila věrnost trůnu a odmítla maďarskou revoluci Lajose Kosutha. 1861 zrušení nevolnictví v Rusku se týkalo i ukrajinského území, reformy cara Alexandra II. uvolnily politický život a vytvořily omezený prostor pro rozvoj ukrajinského národního hnutí. 1871 rakouská vláda zřídila úřad ministra pro haličské záležitosti a fakticky vydal správu Haliče do rukou Poláků. 1876 Alexandr II. vydal nařízení, jímž bylo zakázáno tisknout jakékoli knihy v ukrajinštině nebo takové knihy dovážet bez povolení ze zahraničí. 1891 – studenty charkovské university založena první tajná ukrajinská politická organizace – Bratrstvo tarasovců. 1893 – zřízena ukrajinská katedra všeobecných dějin na universitě ve Lvově (vedle již existující katedry polské), počátek to bojů za rozdělení lvovské university na polskou a ukrajinskou. 1905-1906 – ruská revoluce uvolnila poměry i na Ukrajině, počátek rozvoje ukrajinských politických stran, vstup prvních ukrajinských poslanců do ruského parlamentu (dumy). V lednu 1914 byla úspěšně uzavřena déle než rok trvající jednání o polsko-ukrajinském vyrovnání. Vzorem byl moravský pakt. Ukrajinci měli získat pevný počet křesel v haličském sněmu, lvovská universita měla být rozdělena na polskou a ukrajinskou. Válka vše zhatila. Ukrajinci se první světové války účastnili jak v řadách ruské tak i rakousko-uherské armády, přičemž hledali podporu pro své cíle u obou proti sobě válčících stran. Nepochybujme pak o tom, že období do konce roku 1922 od ukončení války je zaznamenáno ve stovkách knih napsaných jak na Ukrajině, tak v Rusku. Ty následné 4 chaotické roky pro sledované námi území, zkrátka končí 30. prosincem 1922, kdy vzniklá Ukrajinská socialistická republika vstoupila spolu s ostatními do nového státního útvaru – SSSR.

Země koruny české jsou ve srovnání s obrovským územím dnešní Ukrajiny tisíciletou pevnou skálou, kterou trhaly větry bouře a blesky, ale ve své ploše a jazyku lidu toto období přečkalo do dneška v kondici českého národa, za kterou se zatím nemusíme nikde stydět. Ani fašismus ani následný další -ismus náš národ a český stát nezničil. Až kyberneticky promyšlené e-unijní experimentátorství tuto naši dlouhou dějinnou epochu může zničit snahou o vyšumění českého národa, který se po staletí snaží udržet svůj svrchovaný stát.

My všichni se ale nejsme schopni, šmankote, konečně dějinami poučit – platí to snad absolutně stále: největším poučením z dějin je to, že jsme se dějinami nebyli schopni poučit.

Nahoře je naznačeno, že v této analýze můžeme pokračovat na dalších klidně 100 stránkách, nu, snažím se však o to geniální - zhustit ono tisíciletí do pár řádků. A asi ani není nutné za tuto genialitu děkovat. Co z řádků plyne? Ukrajina nebyla nikdy v historii samostatným demokratickým státem na dnešním území. Nikdy zde nevládl ukrajinský král (připomeňme si jen, že první český král byl korunován v roce 1085), ukrajinský car, kníže, chán, president, zkrátka jeden ukrajinský šéf pro dnešní území Ukrajiny. Nikdy.

Až v roce 1922 komunistický režim vytvořil samostatnou republiku v rámci SSSR, ta navíc byla rozbita v době fašistické agrese na Sovětský svaz. Oni vedle sebe 1000 let žijí a vědí, že dalších 1000 let žít BUDOU. S tím, žádní amerikáni ani berlínští či bruselští nic neudělají (ani ti ostatní stojící v pozadí, hýbající figurkami v našem světovém divadle). Ukrajinci a Rusové vědí, že spolu vedle sebe budou dalších 1000 let žít. A všichni – kdokoli – ti, kteří toto neví a hemží se kolem – pouze přilévají olej do ohně.

Řešení proto nechme na Ukrajincích a Rusech. Ty dva národy si setsakramentsky rozumí, jazykově pochopitelně, vůbec se nemusí mít rádi – tak jako Rusové a Poláci, to fakt není podstatné. Nikdo je nezná tak dobře jako ony dva národy sebe sama. Nikdo je tak dobře nezná. Bossové z Moskvy a Kyjeva se domluví. Věřte tomu. Ale bez vměšování do jejich zájmů a jejich kšeftů, lidmi z výše uvedených dvou tunelů. Bez vměšování lidí z nedemokratických struktur EU – jakýchkoli struktur, ze kterékoli části světa. Ten stát si hledá svou novou identitu, nikdy demokratickou identitu neměl. Neexistoval, těch pár měsíců v roce 1917 a 1918 je pro normální fungování opravdového státu bezvýznamných, i když dnes Ukrajinci možná nadmíru ceněných. Navíc, při zrodu tohoto státu na počátku 90. let 20. století byla Ukrajina postižena kalašnikovskou zločinnou privatizací státního majetku (to ještě my můžeme naši gangsterskou kuponovku chválit do nebe, před touto lupičskou akcí, stále ještě veřejně fungujících ukrajinských oligarchů).

Všechny politické strany v Česku by měli jasně deklarovat naprosté nevměšování do jednání mezi Kyjevem a Moskvou a toto stanovisko tvrdě prosazovat ve všech, bohužel, nedemokratických strukturách EU. V mafiózním NATO jakbysmet.

Ukrajinci dnes by měli velmi dobře znát, co to je současné NATO, co to je současná EU. My, Češi, jsme to v době referenda v roce 2003 nevěděli, a přesto se pro vstup vyjádřila měně než polovina oprávněných voličů. Dnes se opakování takového referenda v Česku politici jak EU, tak většina u nás – bojí. Mají strach ti čeští slintalové.

To je můj příspěvek k řešení a vyřešení dnešní ukrajinské krize. Ukrajinec se s Rusem domluví, navíc – co jiného jim zbude. Za dnešního stavu, kdy se k jednacímu stolu tlačí, vnucuje, kdejaký nastrčený či ambiciózní politik či hráč - se však mírově a dlouhodobě nedomluví.

R. Štědroň

září, 2017

*******************************

Tři miliony tři sta tisíc voličů nevolilo

Nepíšu komentáře k volbám už dlouho – ale protože věci, které zmíním, jsem nikde v komentářích jak písemných, tak verbálních nečetl ani nezaslechl – musím je zmínit, především pro generace budoucí. Neb si zakládáme na řádný problém, který čeká tuto zemi nejpozději již v druhé půli tohoto století.

Kdo opět rozhodl o výsledku letošních říjnových voleb do sněmovny – no přeci nevoliči. Je nás přes osm miliónů, něco málo přes pět přišlo – ale 3 313 742 nevolilo. Už kdysivá jsem napsal, že současný režim nemá zájem udělat jediný sociologický průzkum toho proč nevoliči – nevolí. Nás to nezajímá? To číslo je přesné – to nejsou tři nevoliči – to je přes tři miliony nevoličů (zdroj: volby.cz – sněmovna). A já si mohu dovolit jako stařec znalý poměrů v této zemi – odborně odhadnout – tito všichni nevoliči – nejsou voliči dnes zvolených parlamentních stran. Rozumíme si - nejedná se o tři miliony voličů KSČM, ODS, ČSSD, ANO, pirátů, okamurovců. Říkám to srozumitelně? – Tyto jmenované strany - dostaly svoje. Doma jejich voliči nezůstali. ČSSD a podobně KSČM a i ti další, nemají další tři miliony voličů doma zašitých, tajných, skrytých, kteří si řekli - ti naši odeesáci, piráti … to stejně dostanou – proč bych jim ještě přidával hlas svůj.

S vysokou pravděpodobností (žádné relevantní sociologické průzkumy o nevoličích v Česku neexistují), hraničící s jistotou zítra vycházejícího slunce tvrdím, že mezi oněmi více než třemi miliony nevoličů je drtivá většina lidí nespokojených (z nejrůznějších důvodů – průzkumy těchto důvodů chybí), tak, že by v žádném případě – kdyby je někdo donutil jít k volbám – nevolili – v říjnu strany do sněmovny zvolené.

Volili by jiné strany z celkové nabídky.

To znamená, že by sněmovna byla daleko více rozdrobenější než je teď. Ne devět stran – ale možná dvojnásobek toho, co tam nalezlo dnes. A po pěti poslancích. Přes tři miliony voličů by vytlačilo do sněmovny i strany dnes jen s několika desetinami procenta, které dosáhly. Současným šíbrům, kteří se do sněmovny doškrábali, tak velmi vyhovuje, jémine – jak těm to vyhovuje, že tolik lidí na ně kašle a nejde je volit (já nevím proč je nevolí, ale vím – že je nevolí). Proto jsem zastánce povinných voleb. Pro ty lidi, kteří za demokracií vidí jen jakousi svobodu, nic veřejného nedělat, ani ten několikavteřinový akt volby, svobodu vidí jen v tom, že mohou nadávat na režim, ale nevyužít toho, že ho mohou změnit, pro ty lidi je nutno rozkázat – vy hlupáci - demokracie není jenom mít právo – ale taky povinnost, jedno bez druhého nemůže existovat.

Nebo si všichni myslíte, že tři miliony tři sta tisíc slepých hlasů nic není? Vůbec nic to neznamená?

Druhý problém letošních sněmovních voleb je dosti nový – vzniká, věřím, že nikoli nenávratně, s postupující degenerací našeho národa. Sdělovací prostředky, politici už dlouhá léta píší a hovoří o tom, že budeme-li volit strany, které podle průzkumů nedosáhnou na 5% - náš hlas propadne. To znamená rada jejich – tedy volit to nejmenší zlo z těch, co mají šanci se do sněmovny dostat. Pozor – rada těchto mudrců - nevolit tu stranu, kterou chci – ale díky tomu, že mi někdo nakuká, že se tam nedostane – tak jsou mezi námi tací – kteří nakonec volí tu stranu, o které si myslí, že se nakonec do sněmovny dostane. Je to ještě demokracie? Tito voliči vlastně volí pod určitým tlakem, pod jim předkládanými informacemi – úplně někoho jiného než by chtěli. Příklad: pan Novák chce volit stranu piva, ale masáž sdělováků a politiků (protože žádná neparlamentní strana nemá prachy na bilbordy) tuto stranu odsoudí do nevolitelnosti, televize pivařům ani slovo neposkytne, nasazení moderátoři hovoří o nějakých malých stranách (co to jsou malé strany? – oč jsem já menší než zločinci, kteří se podílí v parlamentu od vzniku republiky soustavně na jejím vykrádání a podřízenosti Bruselu?), tudíž chudák Novák své pivaře volit nebude – protože by prý propadl jeho hlas a tak dá svůj volební lístek do urny těm vybraným stranám – které vidí v diskusích v televizi, které vidí mocně na bilbordech, anebo k volbám raději nejde – to jsou ti rozumnější, kteří si nenechali namluvit, že je tedy oprávněné – volit raději to menší zlo.

No, pochopitelně, že nikdo neví, kolik takových voličů je mezi dnešními voliči, nikdo neví, kolik nevoličů nejde k volbám, protože jejich strana má v předvolebních průzkumech číslo menší než je 5%.

Tragédií tohoto režimu je, že se mu podařilo donutit lidi volit jinak než by původně volili. A to bez nátlaku, bez donucení. Stádo nemyslícího dobytka se možná neustále zvětšuje. Je to trivialita, ale ty bývají často nepochopeny – napsal jsem to srozumitelně? Protože dnes už i část veřejného mínění a mediální svět šveholí něco o tom, že strany, které mají v průzkumech (oficiálních – jistě přesných a nezmanipulovaných) pod 5 % - nemá cenu volit – protože hlas propadne (jak může propadnout v demokracii hlas – se ptám), tak část voličů nevolí toho koho by normálně volila – ale volí menší zlo, o kterém mu mediální svět sdělil, že se do sněmovny dostane.

Protože mediální svět v Česku je jednou velkou cenzurou – volič se nesmí dozvědět, že - v den voleb je volič ve své zemi králem. Jenom on rozhoduje – a politikům cvaká z voliče jenom ten jeden jediný den, u rektálu.

Prosím nezapomeňte na to, že v Česku nejsou – možná nesmí být činěny, sociologické průzkumy objasňující a zjišťující důvody, proč taková spousta voličů nechodí ke sněmovním volbám – pozor – občane. To české číslo neúčasti není nějaká banalita – to je číslo, které převyšuje jak celkový počet voličů v některých zemí EU, to je počet, který dokonce převyšuje celkový počet obyvatel v některých zemích EU.

Opatrně s tím - toto číslo zlehčovat a nezabývat se jím.

Jenom jedna poznámka na závěr k důvodům, proč je v Česku tak velká skupina nevoličů. Je mezi nimi taky možná několikatisícová skupina – nevoliček. Jsou to ženy v dny voleb umístěné v porodnicích, které se na porod připravují, rodí či jsou těsně po něm, nemají často voličské průkazy, nikam do okrskové volební komise nemohou jít, nikdo za nimi nepřijde – porodnic tolik jako OVK není samozřejmě – takže jsou to někdy i zbytečně objektivní důvody, kdy se voliči – v tomto případě jde stoprocentně pouze o ženy – takřka zabrání volit. A nemá to přirozeně s nesvéprávností nic společné.

Diskutovat zde o pětiprocentním limitu vstupu do sněmovny není úkolem tohoto komentáře. Nějaký limit být musí – jaký – to určí referendum o nové ústavě (toto téma rozebírám v jiném textu) – jako dalších možná sto podstatných bodů – zajišťujících řádné fungování demokratického státu.

Kdysi jsem šéfredaktorovi MFD psal takové vysvětlení - kolik je nadpoloviční většina z deseti, samozřejmě, že cenzura, ve které žijeme, to nepustila ven. Lid Česka (to jest oněch více než osm miliónů voličů republiky; můj dvouletý vnuk o ničem v této zemi nerozhoduje a ještě dlouho rozhodovat nebude), obyvatelé země jsou už dlouhá léta masírováni zkorumpovanými politology a politiky a novináři, ve věci vítěze voleb. ANO, že vyhrálo letošní volby. 101 je nadpoloviční většina z počtu sněmovních mandátů. Až to bude mít někdy někdo ve sněmovně sám – bude vítěz – dnes ano pouze získalo nejvíc mandátů. Takže kdyby se ti ublížení hemživci spojili proti němu, tak mají 122 mandátů a v pohodě sestaví vládu. To by si proti skutečnému vítězi voleb – nemohli dovolit. Žádný skutečný vítěz voleb tu ale ani letos není. Pouze politická entita, která z těch, co se do sněmovny dostala – získala nejvíc mandátů – jářku – to je rozdíl - setsakramentsky.

A nemocní novináři porád klábosí cosi o vítězi voleb.

Víme vůbec, co to je demokracie? Ví to oněch 8,5 mil. voličů Česka? Demokracie přeci není partajokracie. Pan volič nějak rozhodl a rozdal sněmovně karty, najednou slyší od partají – že se nedohodnou, ten nechce s tím, ten zas s oním do vlády či vládu jakoukoli vlastně ani nepodpoří nebo co vlastně nám pár dnů po volbách říkají – partajní pazgřivci. Co si to dovolují? Co si to dovolují?

Volbami zazněl jasný majestát demokracie – voliči rozhodli, i když velká část zůstala doma – zatím to ústava umožňuje.

V demokracii má kdo rozhodovat? Jednou za 4 roky? Tak k čemu ty volby jsou?

A oni partajníci teď skuhrají neuvěřitelnými slovními obraty – proto jsme je volili – nebo jsme nechtěli, aby spravovali nějakým způsobem v souladu snad i se zákony – český stát. Chránili český národ před zánikem?

Který volič toto nechtěl?

Je mi jasné, že v intelektuálním stavu, do kterého vymývání mozků více již než dvacetileté tento národ dostalo, je a bude stále těžší vysvětlovat voliči, že pokud v této zemi bude ústava ta, kterou spichli na podzim 1992 – tak tento stav českého státu je neudržitelný, je mi to jasné. Přesto po zbytek svých dní budu voličům vysvětlovat, že si musí přijmout v referendu novou ústavu, která bude po dvouleté celonárodní diskusi zahrnovat všechny možné stavy, které dnešní ústava ani omylem neřeší či řeší špatně.

Už jsem jinde vysvětloval, že těch problémů narostlo od ledna 1993 v Česku mnoho (za největší považuji intelektuální degeneraci dětí a mládeže v naší zemi), povolební stav v zemi v roce 2017 je dalším příkladem.

Nová ústava proto musí – z vůle drtivé většiny voličů v Česku vyřešit stupidní hašteření stran v povolební situaci. Ony – strany, jsou tu pro nás a kvůli nám, nikoli my kvůli nim.

Jestliže majestát demokracie – volby (pokud nejsou jejich výsledky pochopitelně zfalšované) definují nějaké složení sněmovny – neexistuje, aby se pověření na 4 roky partajníci – nějak nedomluvili. Ústava musí stanovit, že po x-tém pokusu pokud nedostane vláda důvěru – musí být sestavena vláda ze všech zvolených do sněmovny subjektů a ta musí dovládnout do konce volebního období.

Tak kdo tu má vládnout - lidi nebo strany – řekněmež si to, prosím, vážení voliči – ústavou.

Pokud by ani pod tímto Damoklovým mečem (to budeme dělat a platit z našich peněz každý rok volby?) - všeobecného zastoupení všech stran ve vládě – strany nedonutilo spolupracovat, na budování a ochraně českého státu, pak by institut nových voleb musel být uplatněn. Ale s podmínkou – jestliže spolu nechtějí přivést všeobecněkoaliční vládou partajní do řádného konce volebního období – nesmí pak všechny strany do sněmovny zvolené (které se prostě nechtějí domluvit – protože jim to prostě jenom vzkázali voliči) do dalšího volebního období kandidovat.

Pokud totiž není trest na porušení, není třeba porušení definovat.

A - jsem přesvědčen o tom, že tento meč – ústavní meč na partajní sekretariáty – je tím

mečem, který donutí partaje – spolupracovat. My přeci chceme všici – ať naše vlast vzkvétá, ať konečně český národ opět světu ukáže, že úplně nezblbl. Pro strany totiž vždy a všude je prvním přáním – jejich tužba, ne zajišťovat nedotknutelnost českého státu, jeho svrchovanost a vzkvétání českého národa.

Dnes nové volby vůbec nic neřeší – není jediný racionální důvod se domnívat, že současná pseudopatová situace se nebude po nich opakovat.

Na konec toto – pokusme se už konečně pochopit všichni klasika, který to napsal už pomaly před 150 lety:

Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo co udělat může, je bezvýznamné.

Tady si přes tři miliony nevoličů asi myslí, že jejich hlas je bezvýznamný – chápete tu hloupost, úplně nekonečná hloupost – přes tři miliony hlasů prý je zbytečných, bezvýznamných o ničem nerozhodujících.

Samozřejmě, že ne. Pochopitelně, že přes tři miliony voličů v této zemi patrně prokazatelně tuto větu klasika – nezná.

R.Štědroň

listopad 2017

*******************************

Chceme zákon džungle, kapitalismus nebo demokracii

Chceme zákon džungle, kapitalismus nebo demokracii?

Ještě než se tu na Zemi začal hemžit – si říká sapiens, tak zde platil zákon džungle. Sysel nikdy nesežral lva, rys tygra, holoubě orla, mravenec mravenečníka, žába čápa. Žralok vždy, když se mu ji podařilo chytit – sežral tresku, krokodýl antilopu, když potřebovala přeplavat řeku, káně si loví své myši, rosnatka okrouhlolistá své pavouky nebo mouchy, opice se nenechá sežrat veverkou, ještěrky si loví svůj hmyz a ne naopak, nejsilnější jelen si vybojuje ve stádě právo se pářit, lední medvědice nemá v živočišné říši konkurenta, když brání své mládě, Homo neanderthalensis vždy postupoval ve skupině proti vlkům a mamutovi společně, přežil – byl-li sám, vlci ho sežrali, mamut ho udupal, vyhrál silnější. Biologové by nám teď mohli přednést tisíce dalších příkladů z přírody - která v tomto punktu nemá výjimek, nemá, vždy vyhrává silnější, nejlepší, žádné porady, žádné hlasování, žádné rady poradců a našeptávačů, žádné verbální kejkle.

V těch – naštěstí ještě mnoha částech zeměkoule, kde člověk nepřevzal zcela správu nad krajinou se uplatňuje zákon džungle – zákon silnějšího, stále.

V 21. století máme za Zemi už však přes 7 miliard lidí a ti si Zemi rozparcelovali zhruba na dnešních 200 států, které se liší režimy - které v nich obyvatelé nastolili nebo různé klany nastolily.

Velmi rozšířený režim – mnoha podob, je také kapitalismus. V něm nevládne nejlepší nebo nejsilnější – ale nejbohatší nebo bohatí. ( teď si zatím nedávám úkol vysvětlovat či pídit se po tom, jak ke svým miliardám bohatí přišli, věřím Rockefellerům a Rothschildům, když oni tvrdí: na první milion se mě neptejte – ostatní jsou v účetních knihách)

Zajímavé, že těch - z celkového počtu lidí na planetě – není většina – naopak je jich drtivá menšina. Je úkolem necenzurované discipliny zvané někdy ekonomie – sdělit oné menšině – kolik lidí na planetě – tuto ovládá. Kolik bohatých rozhoduje téměř o všem co se v obcích krajích a státech děje. Co se tam smí či nesmí. Parlamenty v těchto kapitalistických zemích už nějaký čas vůbec neplní službu všem obyvatelům státu. Členové těchto parlamentů pouze poklonkují těm, díky nimž se do parlamentů dostali. Často vůbec jmenovitě nevědí – díky komu se tam vlastně dostali. Ten propletenec mafie v jednotlivých státech je takřka nekonečný. Je to problém. V kapitalismu nevládnou nejlepší ani nejsilnější – ale nejbohatší, nevládnou fysicky, psychicky a intelektuálně nejzdatnější – ale nejbohatší.

Všichni ostatní jsme jenom otroci, jsme udržováni bohatými při životě, máme mnozí ještě dostatek jídla a slušná obydlí, bohatí nás nechávají v klidu dožít, když už nemůžeme pracovat; chléb a hry jsou základní metodou jak udržet otroky v klidu. Bohatí nejsou hloupí v tom, že by si své otroky připustili příliš ke svému břichu, vědí, že chléb a hry a relativní svoboda musí být otrokům poskytnuty.

Ale nedej bože, kdyby se někdo ozval – že tomuto systému příliš nerozumí. Oni bohatí totiž nejen nejsou nejlepší – oni si svou kapitálovou sílu dokonce – což příroda vůbec nezná – oni si ji dědí. Takže během posledních 100 let tu vznikly rodinné klany, nejen jednotlivci, které rozhodují, vládnou, tahají za šňůrky svých loutek, loutek, které je ani nemusí osobně znát. Modla zisku za každou cenu (teď nevím zdali jsou všichni štón pochopit, co to je - za každou cenu) činí z kapitalismu režim nedemokratický, to druhé slovo zatím nepoužiju. Tato modla, chudými, kteří sepsali a schválili americkou ústavu, byla zdrojem textu americké ústavy, která slovo demokracie postrádá, jejich režim je postaven na svobodě (o její relativizaci toho už filosofové za posledních 2 000 let napsali dosti – pro případné zájemce o pochopení tohoto pojmu) a blahobytu. Noam Chomsky nejcitovanější žijící vědec, hovořil jasně na návštěvě naší země, o absenci demokracie v USA. Už i mezi současnými českými senátory (nejen mezi nimi) se vyskytují tací, co nám řeknou – ano – průchodem bránou mé fabriky veškerá demokracie končí. A já všem těm, kterým to vyhovuje, jen doplním, co to znamená: tady budete jenom makat, držet hubu a do ničeho nestrkat nos, za to dostanete slušné prachy (mám tady podávat důkazy, že ty slušné prachy všude nedostávají? – každý ještě pracující v České republice to ví na vlastní šrajtofli, žádný článek v novinách či moudro českého televizního moderátora, ho nemusí o jeho vlastní peněžence přesvědčovat).

Zatím máme v Česku zhruba 60 miliardářů. Ani od jednoho jsem neslyšel, nečetl nějakou větu – natož tak knihu, ve které by zaznělo nějaké moudro.

Vždyť pro některé z nás jsou to elity národa.

Oni ovládají mnohé a jsou už i v parlamentu, důkaz to – že opravdu ovládají mnohé v této zemi. Žádná hlasování, žádná diskuse, žádné věcné argumenty moudrých, vzdělaných, žádná skutečně odborná stanoviska – jak by stát měl být spravován. V kapitalismu rozhodují majitelé, ne zastupitelstva, parlamenty a vlády. Samozřejmě, že nevíme, co to tu v Česku máme za režim – českou ústavou si totiž ten režim hraje na demokracii.

Ta je, a všichni by to měli vědět nekompatibilní s kapitalismem.

Kapitalismus je neslučitelný s demokracií.

Já nechci zákon džungle, ale jím poučen bych chtěl, aby vyhrávali ti nejlepší, aby stát řídili ti nejlepší – to by měla umožnit demokracie, když si ji tak novou ústavou přijatou v referendu nastavíme.

Jsem pro skutečnou demokracii, jsem demokrat. A co chcete vy? Kapitalismus nebo zákon džungle.

O demokracii se začíná mluvit co nejméně, v USA není – jak tvrdí i Noam Chomsky, já už si to taky začínám myslet, bruselští úředníci EU nevědí co to je a my Češi – protože se o demokracii nemluví – na ni zapomínáme. Nevíme už, pomaly, co to je.

16.10.2017, Ostrava, R.Štědroň

*******************************************************

*************************************************************

Změna zákona o poplatcích-rozhodnutí proti občanům

Pane doktore Štědroni,

prosím vyrozumějte voliče, že PS,Senát a p.Zeman schválili zákon č. 296/2017-změna obč. soudního řádu.

I. Je též změněn zákon o soudních poplatcích, kde v sazebníku těchto poplatků je od října 2017 nová položka 8a) tedy poplatek 2. tisíce korun za žalobu o náhradu škody za nezákonné rozhodnutí soudu či správního orgánu (orgánu veřejné moci) a za žalobu v důsledku nesprávného úředního postupu!

Jedná se o pomalou, ale jistou diktaturu a úplné odstavení občanů, tak, aby neměli na žaloby!

Jde o totální libovůli poslanců, senátorů a prezidenta republiky!
Všichni by měli teď a neodkladně odstoupit z funkcí, a neměli by se opovažovat zůstat na volebních kandidátkách pro rok 2017 a 2018 ! V PS a Senátu jde zjistit, kdo pro tento zákon hlasoval. Právě teď před volbama je to důležité zveřejnit!
A ať Ústř. statistický úřad nechá poplavat po Vltavě návrhy kandidátek ohledně kandidátů na poslance, kteří zákon schválili. Je lepší pro občany, když kandidátní listiny sebere kanál!Tam je jejich nejlepší místo.

Občané mají ted v říjnu 2017 právo volit, pak budou na čtyři roky odstaveni do ohrady jako dobytek, kde si mohou v ohradě trochu zabučet během čtyř let, ale nic více!Zase 4 roky budou umlčeni!

Pro běžné občany je 2 tisíce korun dost.Třeba se bránit i podle tuším článku 23 Ústavy ČR/1/1993 Sb).
Třeba tato fakta před volbama zveřejnit i v Ostravě!
Zákon byl vyhlášen dne 15.9.2017.Účinnost je 15 dnů od vyhlášení ve Sb. zákonů.

Dnes jsem byla na výstavě Karel Gott- můj život.
II. Za to, že byla M.Kubišová odstavená, by měla být i předs volbama zakázaná KSČM!
Též za to, že dodnes nejsou vyšetřeny konkrétní komunisté-pachatelé (bývalí prokurátoři, soudci atd./!
III. A drzost drzostí je, že USTR dokonce předává cenu pana Bendy, bývalého ředitele UDV, který měl být trestně stíhán, neboť všichni ředitelé UDV davali a dávají příkazy k nevyšetření konkrétních komunistických pachatelů.
Havel prý podepsal dohodu se členy UV KSČ a s Moskvou, že komunisté nebudou trestáni a soudy je nebudou trestat. I Babiš uvedl, že Havlova volba byla učiněná v Moskvě.A komunisté vládnou ve všech soudech včetně ÚStavního soudu a drze prosazují komunismus.
Důležitá je kniha Jaroslav Burianec-Rudolf Beran-oběť komunistické msty. Dá se půjčit v knihovně.
Prosím zveřejněte fakta i na stránkách Strany práce. Děkuji.

dr. Chovancová, 30. září 2017

*************************************************************

VÁŽENÍ, ********************************************************

********************************************************

(vlevo na listě je kárný dopis z ledna 1989)

Těm dnešním antikomunistům

k textu dnešnímu mě nakonec už definitivně vyprovokovali ti dnešní antikomunisti. Dvacetiletí, třicetiletí, čtyřicetiletí možná ještě čtyřicetisedmiletí občané České republiky, kteří dnes velmi silně často lají na minulý režim.

A kde jste byli Vy všichni v listopadu 1989? Kde jste byli?

Vy přeci z podstaty věci vůbec nevíte, co to ten socialismus byl. Kolik jste měli roků v roce 1989? Kolik jste měli roků vy … ?

A budete porád dokola točit o tom, že nebyly banány. Si je strčte někam, já bez nich přežiju. Že jste nemohli na nákupy do Vídně? Já dnes taky nemožu. A jenom já? Se ptám?

Jakým právem Vy, co víte prd, o minulém režimu, ho porád dokola dehonestujete a tím uctíváte dnešní režim. Ten je snad bez vady?

Á.

K tomu jsem už zde napsal dost.

Takže – my staří nebo starší než vy, my máme právo o minulém režimu cosi kompetentního říct či napsat. My jsme ho zažili, prožili – ano my jsme ho respektovali a tvořili. Každý po svém. Ne každý podepsal hned Chartu 77. Byla z nás většina zbabělá – i já – nepodepsali jsem ji – ale – z dnešní znalostí o ni – copak to byla společnost oposiční - bez chyb?

Z knížky co o Chartě 77 vyšla v roce 1990, vidíme jasně – dokonce i v oficiálních vyjádřeních – hoši chtěli vylepšovat socialismus ne ho zlikvidovat.

A pochopili jste název mé strany ? Zde je parlamentní demokracie a já chci jinou, já chci jiný režim a mám to v názvu své strany. Já ho chci jiný – bez revoluce, demokraticky, referendem. A budou-li lidi chtít …

Už jsem k tomu zde vše v jiných textech, napsal.

A proto připojuji dokument, který téměř nikdo v zemi nezná – je to naskenovaný list co mi poslal šéfredaktor novin, ve kterých jsem dělal před listopadem. Je na průklepáku (sken je vlevo na liště pod názvem: Důtka od komunistů). Dnešní mladí vlastně neví, co to je. Musím vysvětlit – jenom pro ně. Když jste si chtěli něco napsat vícekrát, museli jste mít kopírovací – modrý (dělal se i černý) většinou papír, ten se vkládal mezi normální čistý papír bílý a ten kopírovací papír ze sebe pustil barvu (lehce) a tak jste dosáhli dvou, tří, pěti kopií toho co jste ťukali na psacím stroji. Proto ten sken vypadá tak jak vypadá – na to není dnes nikdo zvyklý – je to dokument, důkazní element z ledna roku 1989 (všimněte si u Poruby, jak je očko vyraženo skrz papír – takže vznikla malá kulatá dírka v papíru).

Považoval jsem tento technický komentář uvést jen proto – že tento tisk se nevyskytuje dnes už vůbec.

Nu, a k němu nebudu připisovat nic – jen to, že díky němu jsem – já - byl nezaměstnaný – krátce už před listopadem 1989, komunisti mi nedovolili psát do jejich novin, tím, že mi neprodloužili pracovní smlouvu v jejich novinách. V mém životopisu se pak dozvíte – kde jsem pokračoval.

Srpen 2017 - R.Štědroň

********************************************************

Jak tedy na to

Jak tedy na to?

Je to skutečně pravda, že v historii nesmíme používat ono kdyby? Myslím, že navěky se kupříkladu budou vést polemiky o tom, co by se stalo kdyby to Beneš tehdá nepodepsal, kdybychom využili (zeptejte se těch mladých co opravují a zprovozňují předválečná československá hraniční opevnění) naše nedostavěné pohraniční pevnosti v síle mobilizovaných 1,5 mil. mužů - a se začali bránit. Chránit svrchovaný stát.

Nebudeme historikům tedy hrabat do řemesla, ale filosofové objevili jistě správnou sentenci a taky – jako filosofové, můžeme hledat je-li pravdivá – největším poučením z dějin je to, že jsem se jimi nenechali poučit.

A nemáme se dnes snad z čeho poučit? Neřešíme často velmi obdobné problémy, naprosto kardinální, se kterými si nevíme rady – které tu ale už před námi v jakés podobě – byly?

Přeci víme, že dnešek a zítřek je absolutně dán tím, co bylo včera. Takže bych byl opatrný v tom, že nemůžeme minulost použít jako učitelku pro lepší, harmoničtější – rozumnější život nás a především příštích generací.

Protože ti mladí dnes (moje dcera má 27 let, její syn – můj vnuk, má dva roky), budou žít tak, jak my staří dnes, řídíme své věci veřejné, jak se chováme k přírodě, k sobě navzájem jak komunikujeme vzájemně všechny státy zde na planetě.

A máme tu proto do diskuse jedno poučení, které vyplývá z druhé světové války. Ať chceme či nechceme.

Tuny knih a komentářů, filmů už analyzovaly a popsaly skutečnost, která se odehrála a dnes s tím již nic nenaděláme. Hitler se stal říšským kancléřem. Nějak. Pak se odehrálo něco co ovlivnilo dějiny lidstva – navěky. Pokud bude ještě po této Zemi chodit Homo sapiens bude ho navždy ovlivňovat existence či neexistence výdobytku této války – která nemusela být – atomové bomby.

Jeden šílenec rozpoutal za pomocí lidí, které se nám patrně nikdy nepodaří odhalit a kteří ho v průběhu války již nebyli schopni zkrotit, lidské vraždění dosud nevídaných rozměrů. A demokracie tehdejšího světa jednaly. Rokovaly a radily se. Jak už to demokracie umí.

Opět víme, že náhody jsou pouze způsoby boha jak zůstat v anonymitě. Zkrátka a dobře v ten sám čas – naštěstí – žil byl na jiné straně Evropy – jiný šílenec. Tomu ještě bohudík, zbyli po vraždách, které před válkou ve své zemi způsobil, k vedení obranné spravedlivé války neohrožení a neskutečně silní vojevůdci, kteří byli schopni plnit jeho rozkazy diktátora. Žukov přeci po válce Ajkovi jasně řekl – my jsme věděli, že zvítězíme jenom se strašnými ztrátami lidských životů. A jindy: Když jsme potřebovali přejít minová pole – poslali jsme tam nejprve pěchotu.

…

Stalin nakonec za pomoci demokracií porazil jiného magora.

Nebylo to jinak. Demokracie je proti zrůdnosti, šílenství, demagogii a lži – bezradná. Apokalyptické hrdinství – vojenský teror diktátora – neustoupit, způsobil u Rževa a Stalingradu zastavení hnědého moru a tím záchranu od nacistické totality možná lidstva na celém světě. Kupříkladu jenom my Češi, bychom si navěky měli připomínat a tím znát Heidrichovu řeč – jeho tajný projev k nacistickým funkcionářům v Černínském paláci z 2. října 1941, ve které jasně odkryl, co hodlá s naším národem udělat. A tak si to může srovnat a připomenout každý národ na světě.

A proč to říkat a opakovat to, co každý musí vědět?

Největším poučením z dějin je to, že se dějinami nejsme schopni poučit.

Theresa Mayová den po letošních britských volbách hovoří o islámské ideologii. Nu, samozřejmě - islám není jenom náboženství. Je to státní doktrína. Ve své zbabělosti si ovšem nedovolí napadnout 1,3 mld. či kolik - hinduistů v Indii ani zhruba stejný počet Číňanů. V jiné své delší práci definuji postup, jak trvale v míru žít s touto státní doktrínou nerespektující základní lidská práva tak, jak si je v rámci tisíciletého vývoje vytvořila křesťanská Evropa ve své dnešní demokracii. Ta je s islámem nekompatibilní. Tato státní doktrína je to samé jako kapitalismus (plutokracie), liberalismus, socialismus, fašismus, nacismus, komunismus, libertarianismus, liberalismus a jiný pomatený ismus, všechno toto historické smetí je neslučitelné s demokracií. Lid (voliči) každého státu – chce-li býti demokratickým, si svou demokracii musí definovat ve své společenské smlouvě – tou je ústava.

Proto – poučeni dějinami respektujme se navzájem – za hranicemi svých území. Máme jenom zkrátka jiný pohled na svět. Doma, za dveřmi ovšem našeho demokratického systému, nemůžeme s touto státní doktrínou o něčem diskutovat. V našem bytě si budeme žít tak, jak žijeme už tisíc let.

Tak bychom ho měli předat našim potomkům. Budeme-li diskutovat – je vysoce pravděpodobné, že jim předáme náš byt úplně jiný. Je to jenom na nás, nikoli na našich vnucích.

R.Štědroň

srpen, 2017

Vlevo na liště si, prosím,

Vlevo na liště si, prosím,

můžete přečíst mou diskusi s Ústavním soudem:

Diskriminace nemajetných občanů !

Vlevo na liště si, prosím,

můžete stáhout formulář pro sběr podpisů

pro mou kandidaturu na presidenta České republiky

Vlevo na liště si, prosím,

můžete otevřít můj příspěvek k aktuální (nelegální) migraci

a k následkům, které to může přinést, resp. již přináší.

VÁŽENÍ,

JAKO OBČAN, NÉMILIONÁŘ, ZKOUŠÍM JAK FUNGUJE DEMOKRACIE V TÉTO NAŠÍ ZEMI A ZKOUŠÍM ZÍSKAT PODPORU U TĚCH Z NÁS, PRO NĚŽ NEJSOU MILIÓNOVÉ ČÁSTKY PROBLÉM.

DEMOKRACIE U NÁS JE PODMÍNĚNA DNES BOHATSTVÍM. KDO NEMÁ MILIÓNY NEBO NENÍ ZASTOUPEN STRANOU ŽIJÍCÍH Z NAŠICH DANÍ, PAK NEMÁ ŠANCI COKOLI ŘÍCI A ZMĚNIT. A OTÁZKOU JE, KDO Z BOHATÝCH A MOCNÝCH CHCE, A CO ZMĚNIT.

RADOSLAV ŠTĚDROŇ

POZN. V LEVÉM SLOUPCI JE ODKAZ NA DOKUMENTY

Téma - ÚSTAVA

Téma - ÚSTAVA

Níže uvedený text vyšel v Neviditelném psu 17. dubna 2017, jak už na této internetové adrese bývá – byl tam jen jeden den. Jako noviny. Kupodivu na něj bylo asi 10 – 15 komentářů, většinou jednořádkových, jednovětových, jeden nebo dva na malý odstaveček. Do jednoho byly všechny negativní k tomuto mému příspěvku.

Tak za prvé – jsem přesvědčen o tom, že nikdo z přispěvatelů svého názoru ani nekukl na w-stránky Strany státu přímé demokracie - Strany práce – natož tak, aby alespoň přehlédl naši práci – naše zadání nové občanské ústavy určené k celonárodnímu referendu.

Za druhé - reakce – po vychladnutí hlavy, to vnímám jako čisté nepochopení – ti lidé snad ani nebyli schopni přečíst tu pro ně haldu slov na jeden a půl stránky A4 (a teď si představte, že po nich autor – já - chci, aby alespoň shlédli naše dílo – 53 stran textu na plnou A4 – ono zadání).

Za třetí – několikrát se vzchopili autoři připomínek na zásadní negativní hodnocení toho, že si dovoluji tvrdit – že v ústavě něco MUSÍ být. Jeden uváděl dokonce – že on musí jen jedno – umřít (opravdu mě tím obohatil, to jsem skutečně nevěděl). Pochopitelně – tito lidé neznají dnešní ústavu a bojí se, že by přišli o jakési svobody, které dnes mají – a po referendu o nové ústavě by o ně – o to poslední co dnes mají – prý – by o ně přišli.

Prostě nedočetli či nepochopili nic, z toho o čem píšu.

Nakonec – pisatelé nepochopili, co to je slovo zadání, oni nepochopili, že už nejsme svrchovanou zemí, oni nepochopili, že to není autorské zadání, že tak ústava musí býti schválena – nepochopili, že jde o návrh, o kterém v celonárodní diskusi, která musí trvat alespoň dva roky – vzejde definitivní text, který musí být schválen výraznou většinou (o tom někdy jindy) voličů České republiky.

A já se ptám – proti tomuto majestátu demokracie - oni jsou? To nebude, vážení moje ústava, ani vaše – s vašimi připomínkami, pokud si nějaké dovolíte připojiti, to bude konečně – NAŠE ústava – přijatá drtivou většinou lidí – voličů Česka. A ať bude jakákoli – Vám to bude vadit – na čem se Češi tady doma dohodnou? Vám bude vadit to, že se na nové ústavě shodne dejme tomu 6 miliónů z 8, 5 miliónů voličů Česka. Víte vy vůbec, kolik členů ČNR schválilo dnešní ústavu bez jakékoli veřejné diskuse v onom prosinci roku 1992?

Pánové – patrně o ústavě vůbec nic nevíte. A klábosíte nesmysly.

Vám to bude vadit? – když nejvyšším majestátem lidu bude schválena společenská smlouva lidu se svým státem - který bude touto smlouvou (ústavou) takto nějak definován? To vám bude vadit? To nechcete? Vy chcete to, co je dnes? Tento zkorumpovaný, prolhaný stát, kterému to vše legitimně současná ústava umožňuje?

Totiž – nechává mě to ganc chladným – přátelé, pokud to tak nebude (a zatím se to – zdá se, nikdy nikomu v historii lidstva nepodařilo), tak přeci platí ten druhý mus – vždy musí nebo NEMUSÍ. Nu, a když se bude většina lidu bránit nové ústavě – nezpichnuté za pár týdnů – tak bude platit ta současná.

Hotovo.

Nu, na to jste chlapci nepřišli – bude-li to tak – a to při dnešním stavu degenerace národa (viz i tyto připomínky k textu) je vysoce pravděpodobné – tak pojedeme zkrátka dál podle dnešní platné ústavy.

To je cesta zcela neudržitelná končící válkou, totální kolonizací naší země nadnárodními monopoly a mafií Bruselu a Washingtonu, končící pomalou likvidací českého národa. Je to otázka několika desítek let. Tady proto jsem absolutně mimo střet zájmů.

U toho já už nebudu.

Dost bylo komentářů

Vážení, všimněte si dnešního zpravodajství a publicistiky o dění v České republice. Převažují komentáře, stanoviska, rozhovory k tomu co někde někdo o někom řekl, jestli to ten co to o někom řekl, řekl tak či onak, a já bych to tak neřek´.

Už mě to nějaký čas nebaví číst.

Přeci hledejme společně řešení současného společensko-politického stavu Česka. A kdo ho hledá? Politické strany ve svých někdy i jednoslovných heslech - výkřicích před volbami a pak ticho.

Po dvaceti letech drobné politické práce od listopadu 1989 (u nás na Ostravsku dělají politiku od té doby už jenom dvě osoby, já jsem jedna z nich) jsme s Petrem Czaschem přišli na to – což je zhruba před sedmi lety, že se současnou ústavou země, republika nemá šanci jít udržitelnou cestou. Od té doby jsem 4x kandidoval na senátora a dnes zjišťujeme, že jsme kolonií nadnárodních monopolů. Ostravská universita mi v roce 2013 vydala knížku Svrchovaný stát a veřejné zdroje, kde se snažím teoretickými východisky naznačit, že jsme přestali býti svrchovaným státem, že jdeme neudržitelnou cestou vývoje společnosti. Že bude muset být přijata nová ústava Česka v referendu, je jedním ze závěrů knížky. Protože pochopitelně nejsem sám, kteří vědí, že ústava z podzimka 1992 sešitá za pár týdnů a schválena v prosinci bez jakékoli diskuse s veřejností, je tou nejdůležitější a bazální příčinou veškerých morálních a ekonomických proher, se kterými se český národ a celá naše občanská společnosti u nás potýká, existuje již v Česku několik skupin lidí a jednotlivců, kteří začali pracovat na novém textu české ústavy (první v Česku sestavil se svou dcerou již zesnulý předseda Hnutí pro přímou demokracie dr. Milan Valach). Dnes se už asi všichni známe.

Protože prostě nelze jen vynášet knížecí rady a rádobyduchaplná vyjádření – nýbrž jest nutno položit návrh písemně na stůl a jednat, sestavil jsem proto i za pomocí oponentů jeden z návrhů zadání nové české občanské ústavy určený k dvouleté celonárodní diskusi. Diskuse bude ukončena definitivním zněním návrhu – který musí být předložen k referendu. Osmi a půl miliónům voličů Česka = lidu České republiky.

Pak český stát obstojí v bojích a válkách, které nás v 21. století za současné situace – čekají (viz první kapitola zadání).

Nacházíme se stále na počátku – nakonec i nám to trvalo dvacet let – než jsme si uvědomili, že změnit, zlepšit 5 zákonů (z dnešních platných cca 10 000) je nic. Jest nutno postavit nový barák, ten dnešní je zcela již nepoužitelný – po zkušenostech a událostech, které se od roku 1993 u nás, v Evropě a na světě odehrály. Nikoli tedy donekonečna opravovat kliky, okna, vyměnit komín či natřít na novo jižní fasádu toho našeho baráčku.

Nový dům, nová ústava a to od základu. Ale opatrně na lidi – po dvouleté celonárodní diskusi – aby vůbec pochopili a uvěřili – že jde o náš stát, jde o život našich vnuků, nebudeme ingerovat do toho, co dělají či nedělají v Uruguayi, Rakousku či Kambodži. Lid České republiky je kompetentní si napsat novou společenskou smlouvu – ústavu se svým státem – tou si ho definovat. To pro mnoho lidí není na pochopení ihned po přečtení tohoto textu. Diskutuji s lidmi stále – to je prý věcí právníků, někteří se vzchopí a dodají – ústavních právníků.

Tady jde o nepochopení základních rozdílů procesu legislativního – zákonodárného a ústavodárného. Ten druhý je jednorázový. Lid si zamane (vážení – nikoli všech 62 ústavních právníků celé České republiky) a položí na stůl svou občanskou bibli a řekne – tak, tento stát bude vypadat takto a ne jinak – protože my to tak chceme. My to chceme, protože potřebujeme stát – chceme stát. Nejsme anarchisti ani libertariáni, natož tak bychom chtěli respektovat či uznat jakoukoli diktaturu.

O těchto – pro většinu lidí u nás, abstraktních pojmech, lidé nepřemýšlí, nermoutí se nefunkčností dnešního státu. Ten je dnes učí čistému hedonismu, přežívání od pondělka do pátku od dovolené k dovolené, případně od mejdanu k mejdanu, soboty neděle často trávíce v nějakém obchodním hangáru.

I to je ten morální úpadek, na kterém nadnárodní trasty plíživě a intenzivně denně pracují.

Stát nemůže fungovat, jestli většina ho nebude respektovat a ctít. Řádné placení daní musí být hrdostí každého pracujícího občana a nikoli nucené břímě, které chce každý nějak ošulit. Respektování pravidel a povinností, která všechna budou odvozena z lidmi schválené ústavy, musí být samozřejmostí, z níž sami lidé budou hlídači všech nepoctivých.

Neexistuje právo bez povinnosti, tak jako nesmí existovat svoboda bez odpovědnosti.

Toto musí být jasně dáno novou občanskou biblí českého státu – její novou ústavou – společenskou smlouvou občanů Česka se svým státem.

Asi 60 – 80 základních rozhodnutí, která jsou v dnešním zadání naznačena, musí být deklarována ústavou. Dnes, bohužel – v objektivní rychlosti, která vedla tu hrstku autorů ústavy z podzimu 1992, v dosud platné ústavě – chybí. A tři, čtyři politické strany, které stále rozhodují od ledna 1993 o této zemi, nejsou samozřejmě schopny na sebe vzít odpovědnost za harmonický vývoj našeho státu. Vždy tam byly a jsou jejich – tedy stranické (rozuměj zločinné) představy, jak spravovat tento stát a jeho daně. Naše daně.

…

Zadání ústavy k diskusi je od března 2016 na našich w-stránkách, bude-li vůle k diskusi o jednotlivých pasážích, jsme připraveni. Nejprv však, ale bude nutno vůbec lidem vysvětlit, že neustálé komentáře ke kvákání politiků a neustálé osočování všech se všemi – nic neřeší. Bude jen stále hůř. Musíme si postavit nový dům (dnes má zadání nové občanské ústavy - 53 stran pro 248 článků a byla o něm informována všechna rozhodující právnická pracoviště ve státě), i když zespod se to patrně na světě ještě nikdy nikomu nepodařilo.

To neznamená nic nedělat.

27. května se bude konat konference autorů, příznivců nové ústavy pro Českou republiku, bude patrně druhou na světě (je pozván i účastník prvé v roce 1998, jeden z bývalých amerických senátorů), která se pokouší hledat cestu jak zespod dosíci přímé demokracie, opravdové demokracie nikoli partajní, v českém státě.

Radoslav Štědroň

předseda

Strana státu přímé demokracie – Strana práce

Koncepce dalšího rozvoje a fungování České televize jako televize veřejné služby

27.3.2017 jsem se přihlásil do výběrového řízení na místo ředitele České televize

---

Koncepce dalšího rozvoje a fungování České televize jako televize veřejné služby

podle Radoslava Štědroně:

Úvodem

Není mou věcí ani pod mou patronací vypisovat konkurs na nového ředitele veřejnoprávní České televize (dále jen VČ), jde prostě jen o shodu okolností na počátku roku 2017 – které zde nebudu opakovat, jsou všeobecně známé.

Ale stav VČ popisují jiní a jinde nezávisle od tohoto konkurzu – shodně se mnou.

A já tak učinil již při výběrovém řízení minulém, před kolika lety? Jak jistě víte, hlásím se dnes po druhé o místo ředitele VČ, chci tím zdůraznit, že mě to legitimuje relativně víc (vůbec, mě ovšem nebude překvapovat, že nebudu jediný, který se dnes hlásí podruhé) než ostatní uchazeče, že chci tím ředitelem být, chci lidem v této zemi dokázat, že současná VČ dělá svou práci špatně – a já ji budu dělat – bude-li mi to umožněno – ku prospěchu tohoto národa, ku prospěchu českého státu. Tedy lépe.

Samozřejmě, že tu jsou mnozí, kteří se budou ptát – myslí-li to vážně, zároveň, ale titíž lidé musí vědět – a domnívám se, že to i vědí – to, že i já vím přirozeně, že o tom zdali bude nebo nebude vybrán uchazeč, nerozhodují jen jeho schopnosti či neschopnost, ale především ti - kteří ve výběrové komisi na tento post – nesedí.

Kdo a kde jinde komentují práci VČ? 23. února president při křtu knihy Černá kniha ČT – „není objektivní ani nezávislá…“. Kniha B. Kurase - Jak zabít civilizaci, popisuje problémy, o kterých VČ nechce vědět, neví či co? se ptám. BBC (možná CNN, nevím, omlouvám se, ale není to v tomto problému nejdůležitější), natočí rozhovor s bruselským imámem na téma šaría v Belgii a VČ to nezajímá? Jasně deklarovat a informovat o tom, že Ukrajina do roku 1922 nikdy v historii neexistovala jako jednotný samostatný stát, království, chanát či nějaká župa o své rozloze největšího evropského státu, že se toto území stále ještě tvoří a hledá svou podobu, protože tento proces není ještě ukončen; prostě – úplná absence informací na toto bazální téma. Atd. Apod.

Jest třeba být – a to je úkol VČ číslo 1 – vyvážený a systematicky hledat pravdu, ostatních 1500 soukromých televizí (televizních kanálů), které si český občan může zaplatit a naladit na svém přijímači, nechť si pouští do éteru – cokoli.

Dokud nebude VČ (pak už nebude VČ) zprivatizována – nemá právo mystifikovat, lhát a manipulovat informacemi občany českého státu, kteří si ji platí.

Dále. Celkově nedobrý vývoj, který pozorujeme a prožíváme v Česku hodnotí nová Edice filosofie a sociální vědy, kterou začali vydávat na Filosofickém ústavu AV ČR, na Jilské. 54. její svazek je toho dalším důkazem – autoři Suša a Sťahel v knize Environmentální devastace a sociální destrukce (z roku 2016), jednoznačně deklarují neudržitelnost současného režimu v Česku, pochopitelně s upozorněním, že jsme jenom součástí špatné cesty, kterou se svět ubírá. Dovoluji si tvrzení: ani jeden z dnešních profesionálních českých filosofů, neadoruje současný český politický režim.

VČ k této Edici 54 nezávislých knih renomovaného českého vědeckého pracoviště, ani nekvikne. Pozvání jen jednoho z protagonistů a autorů přispívajících do této Edice - nezávislého hodnocení současného světa, Marka Hrubce, do diskusního pořadu, je jen úlitbou nám kritikům současné VČ, že přece jenom dává VČ hlas i oposici, hlas zdravému rozumu. Jenom úlitba – aby se neřeklo. Směr musí být samozřejmě úplně jiný. On - a my desítky kritiků současného stavu ve VČ musíme mít daleko větší prostor na obrazovce – ve vysvětlování a argumentování neudržitelnosti současného českého režimu, potažmo vývoje v EU – než osmadvacetileté moderátorky, které o světu a České republice vědí tolik, kolik já o uruguayské literatuře.

Předseda Ústavního soudu dr. Rychetský v posledním publikovaném rozhovoru veřejných médií – hodnotí situaci v České republice – jako špatnou. Přirozeně, že doplňuje – že toto hodnocení se nevztahuje pouze na naši zemi. Místopředseda Nejvyššího soudu České republiky dr. Fiala, hovoří přímo o rozkladu systému.

VČ zarytě mlčí k takovýmto vyjádřením a v hlavních zprávách si dovoluje nám občanům Česka sdělit, že v jakés ZOO u nás, chcíp jakýs pták.

Nebudu zadarmo pokračovat opisováním toho co jiní – známější mocnější než já, říkají na margo stavu české společnosti a o tom, co k tomu VČ říká.

Pokud já budu ředitelem VČ takovýto typ manipulace občany – skončí. Ve zpravodajství bude jenom pravda (pokud by pravda neexistovala – nemohli bychom se mýlit) a relevantnost informace (abyste pochopili, o co jde, i když některým se to vysvětlit na těchto pár řádcích zdá být nemožné – zprávy typu, že v Indonésii /kde žije 250 miliónů obyvatel / zemřeli další 4 lidé na ptačí chřipku, se nebudou vyskytovat).

Vše co jsem zhmotnil ve své Koncepci minulé, platí a pouze čas mohl odvát některé věty z mé práce.

Tok času, se kterým naštěstí nikdo z nás nic nenadělá.

Více než 10 již mnou napsaných stránek máte k disposici – já zde připojím jen několik dalších zpřesnění či tvrzení, úkol z bodu 12, Vašich požadavků na uchazeče o tento post – jsem již totiž tímto splnil. Vy jste mi nevrátili mé texty a jsou tudíž v Archivu listin České televize. Já se k nim pouze tímto hrdě hlásím, nepřevlékám kabát, suďte mne podle vět, které byly mnou Vám již odevzdány, jsou stále mé. Trvám na nich. Tím víc, že některé byly psány jako vyloženě autorské scénáře moderátorům – jak by se měli chovat k odpovědným lidem z veřejné decisní sféry našeho státu.

Smyslem existence VČ není to, aby lidi čučeli na televizi 5 hodin denně. Jejím smyslem existence je důkaz, že lze televizi provozovat pro její koncesionáře, v záplavě stovek soukromých televizních kanálů - pravdivě a objektivně. Že lze dokázat národu, který si ji platí, že se mohu spolehnout na informace, které pro ně tato televize – takto nastavená – získává, shromažďuje, že lze dosáhnout i v dnešní době mediálních mafií, nevzdělanosti, manipulací a otevřených lží, v době skryté cenzury – toho, že ji lidé

BUDOU VĚŘIT.

Metoda mafie a nadnárodních korporací - „ lépe je veřejné mínění řídit – než se mu podřizovat „, musí být proto – alespoň z české VČ, vymýcena.

VČ není jen kulturní institucí jak by si mnozí současní v ní dnes pracující – přáli, není a nesmí být – jen kulturní institucí. Občan má dnes k disposici stovky televizních kanálů s neuvěřitelným výběrem. Co však nemá – to je to, co by měla VČ občanům ČR nabízet. Koncesionářům svým nabízet. Vyvážené (to neznamená, že se dá hlas i protistraně a tím jako dosáhnu vyváženosti – prosím; uchopení problému často představuje deset, dvacet možných relevantních pohledů na věc – nikoli jen pohled koalice a oposice, nikoli jen pohled podle jakýchsi končetin, nikoli jen pohled černo-bílý), odpovědné, relevantní – podstatné informace o společensko-politickém dění v jeho obci, kraji a státu.

Není dnes v Česku absolutně žádný jiný televizní kanál, který by tyto informace – takto mnou pojaté a zde takto deklarované - občanu ČR – poskytoval.

Není.

Taky proto je toto ona parketa VČ, toto prvořadý úkol VČ, poskytnout občanu ČR informace, které nikde jinde ověřené, nezkreslené a v češtině – nezíská.

Půjde o střet - v mém podání ředitele VČ.

Střet zábavy a informovanosti. Na zábavu má občan ČR stovky televizních kanálů, stovky dalších možností jiných než civění na televizní obrazovku. Kvalitní relevantní informace o své zemi, ze své země, má velmi omezené, zde se nabídka této služby eliminuje na několik internetových adres, které stejně uvážlivý občan musí komparovat. Tisk v Česku je v rukou bossů či úzce zájmových skupin nějak ideově vyhraněných či zaměřených. Rozumnému angažovanému občanu (chce vůbec mít stát takové v zemi?) tak zbývá pouze tisk odborný, část produkce knižního trhu, který má však velmi malý dopad. Počty výtisků a cena jsou určitou brzdou pro velký počet našich obyvatel (2/3 pracujících nedosahuje v příjmu průměrný hrubý plat v zemi, zdroj: ČSÚ), brzdou, k dosažení seriózní informovanosti o své vlasti.

Upozorňuji tímto také, že se nehlásím a nikdy se hlásit nebudu ani jsem se nikdy nehlásil, do výběrového řízení do nějakého soukromého sdělovacího média. Moje představy jsou šity pouze na VČ.

Moje představy o změnách, které jsou nutné pro získání respektu obyvatel Česka ke svému veřejnoprávnímu sdělovacímu médiu. Moje koncepce řízení VČ:

V prvé řadě je třeba konstatovat, že v textu výběrového řízení na ředitele ČT, zveřejněném na w-stránkách ČT, není žádná zpráva pro uchazeče o tuto posici, stran jejich informovanosti o instituci, která zaměstnává tisíce lidí a disponuje miliardami korun od koncesionářů – zaručených každý rok. Jeden z nás uchazečů o tento post se k nim nakonec přirozeně dostane. Nebyla pro uchazeče zřízena žádná místnost na Kavčích horách (někdy se tomu říká dataroom), kde bychom se mohli informovat – studiem podkladů o všech závažných informacích, které ředitel takovéto instituce potřebuje. Jde o celý komplex financí a veškerého majetku, který patří ČT, jde o analýzu všech zaměstnanců z hlediska pohlaví, věku, získaného vzdělání, praxe a délky zaměstnání ve VČ, jde o seznam veškerých smluv s právnickými i fysickými osobami, platnými, obnovovanými či jinak strukturovanými informace o tom, proč byli podepsány Českou televizí, jde o informace o režijních nákladech na provoz veškerého zařízení v majetku (či v pronájmu) ČT, jde o dlouhodobý návrh nutných investic k udržení bezporuchového chodu provozu ČT, jde o informace o veškerých bonusech, odměňování a sociálním, sportovním a kulturním programu ČT jako zaměstnavatele všech svých zaměstnanců, jde o znalost pracovního prostředí pro zaměstnance a to nejen při práci interní, kamerální, ale také pracovníků a odborných redaktorů a jejich fysické zabezpečenosti na jejich služebních cestách a to doma i v zahraničí, jde o to konkrétně vědět to, že ČT nebude mít žádnou smlouvu s nějakou zločineckou PR agenturou, která má vyrobit zdání dobrého obrazu ČT na veřejnosti.

Nelze vše koupit za peníz.

Toto všechno nikoli já – ale my všichni účastníci tohoto konkurzu, nezávislí – nevíme. Domníváme se mnohé, ale nemáme čísla na papíru pravdivá – na stole před sebou.

Protože se však nehlásím ani na kameramana, ostrahu, IT – technika, osvětlovače, správce všech budov a objektů v majetku ČT, natož tak na nějakého herce, zpěváka, moderátora, dramaturga, režiséra či interního scénáristu ČT, mohu si ideově dovolit nastínit řízení velkého netržního podniku – bez konkrétních nezkreslených čísel před sebou.

Před vyjmenováním změn u jednotlivých kanálů případně samostatných studií v Brně a Ostravě upozorňuji, že studuji i historii, vím co o revolucích řekl kupříkladu i George Orwell. Žádná revoluce v ČT mým příchodem nenastane. Změny budou evoluční tak, že chci dokázat, že již za tři roky začnou Češi ke své televizi – přistupovat s větší důvěrou. Budou o ČT uznale kývat hlavou a soukromoprávním televizím a jejich sračkám na obrazovce se začnou – vyhýbat.

ČT 1 kanál bude změněn nejvíce. Bude to zdroj pravdivých informací podávaných zaměstnanci ČT (nebo jednorázově najatými komentátory či průvodci diskusemi na dané téma) nezkresleně tak, že divák bude denně vidět a slyšet, že lidem v ČT zaměstnaným, tato televize nepatří. Pouze zprostředkovává podstatné informace, tak jak jsem již výše uvedl. Toky informací budou inspirovány dikcí, frekvencí a silou hlasu, kterou slyšíme z rádia Vltava. Klid, vlídný hlas, tvrdé prosazování pouze spisovné češtiny, pomalá výslovnost, absolutní zákaz skákání do řeči těmi dnešními moderátory, odbourání současné uštěkanosti – chrlení zpráv z obrazovky za každou cenu – i když v některých dnech – žádné nové zprávy nejsou. Večerní vysílání zpráv bude flexibilní – bude-li téma, budou trvat tři hodiny, neboudou–li témata, nebudou se vymýšlet – pro vycpání času – ale budou trvat 10 – 20 minut (přesněji – podle potřebné doby – nikoli zaokrouhleně – třeba 8 nebo 11 minut). A občané o této změně pochopitelně budou informováni. Na tomto programu se otevře nový formát pořadu – tak jak jsem ho popsal dostatečně již minulý konkurz – 9 minut pro občana Česka. Bude každý den, podle ohlasů budeme připraveni jej produkovat i 2x denně, ostatně – náklady na něj, jak již jsem popsal, jsou minimální. Hlasatelé – čitatelé zpráv, jsou k disposici v ČT už nyní, komentátoři a průvodci diskusemi se budou muset nalézti či je bude nutno jednorázově nasmlouvávat, dnes je ČT nemá. Měli by mít alespoň 40 let věku. Současná usoplená holátka v ČT působící na těchto posicích jsou naprosto nedůvěryhodná. Pokud mi to Dozorčí rada ČT dovolí – odřídil bych několik hodinových diskusních pořadů spolu s mladším moderátorem na nějaké společensko-politické téma sám – na ukázku ostatním budoucím odborným redaktorům.

3 - 5x týdně zavedeme pořad, který slovenská televize vysílala – dnes pokud vím již v ořezanější podobě, který vedl novinář Štefan Hríb. Lze i v Česku podobné persony nalézti – dáme jim příležitost se prosadit. Diskusní pořady na tato bazální společensko-politická témata (například – potřebuje Česká republika novou ústavu přijatou v referendu? odhaduji, že na toto téma by mělo být věnováno asi pět krát po dvou – tří hodinách diskuse) domácí i zahraniční (určitě vysledujeme - proč pořad natočený ČT v roce 2008 - Uloupené Kosovo, nemá opakování – včetně hodinových diskusí o této věci – po odvysílání tohoto dokumentu; jářku – a kolik toho já nevím o VČ a dalších kolika takových zašantročených pořadech – již natočených - a hlavně taky – schválně – nenatočených – aby se nevědělo), však budou určeny pro diváka. Jakékoli naparování dnešních moderátorů – přetáčení (transformace) diskusních pořadů vlastně do jakési talk show moderátora – bude nepřípustné. Vyzkoušíme scénu – že tito zprostředkovávači diskuse budou – zády na kameru, ta je zabere jen několikrát v rámci celého pořadu. Určující budou debatéři, nikoli televizní předříkávač. Chlapci a děvčata si budou muset vybrat.

Výroba zábavních pořadů bude omezena (jak už jsem naznačil – šaškárny ponecháme soukromoprávním podnikavcům v oboru zisku peněz ze schopnosti udržet diváka u bedny) ve prospěch pořadů diskusních a – dokumentárních. Z deseti současných zábavních pořadů mohou zůstat do budoucna výrobně – dva – ale bude se na ně moci dívat i za dvacet let.

Tržní ekonomika či co to v Česku dnes máme (další téma na seriózní diskusi), neumí dostatečně a programově pravidelně produkovat dokumentární pořady, které nezaujmou všechny vrstvy obyvatel, které nejsou nijak komerčně zajímavé. To neznamená ale vůbec, že nemají být natočeny. Naopak. VČ bude systematicky dokumentovat veškeré dění, danosti a jevy, které považujeme pro existenci českého státu, jeho historii, přírodu a lid za podstatné. Nebo – udělá to někdo jiný – než VČ? (Pokud někdo bude schopen dočíst všechny řádky zde mnou napsané – nikdo nesmí mít ani špetku pocitu, že má práce je nekonkrétní – okamžitě Vám vysypu dvacet dalších zásadních celospolečenských otázek, které VČ nediskutuje, sabotuje, vypouští, zásadně a programově – ignoruje; příklad z aktuálních témat – je nutné daňovým poplatníkům vysvětlit podstatu toho, co dnes podepsal ministr Stropnický ve vztahu svrchovanosti české 4. brigády rychlého nasazení – Armády České republiky s ministryní obrany BRD von Leyden, výsledkem takovéhoto vysvětlení podloženého argumenty – případně promítnutím celého textu podepsané smlouvy, může být – že jde o standardní přátelskou smlouvu mezi českou a německou armádou. Ovšem mimo strukturu NATO i EU. Nevím. Samozřejmě – nevíme. Namátkou téma, druhé z historie – příslušný pořad o historii naší země určitě musí rozkrýt důvody a příčiny bombardování různých lokalit Československa v roce 1945 – spojeneckými vojsky…).

Ptám se kdo jiný než VČ (a veřejnoprávní rozhlas) musí sdělit tomuto národu – všem jeho občanům, že práva neexistují bez povinností, že kategoricky v žádném případě nemáme jako občané českého státu jenom práva, ale také povinnosti k sobě navzájem, povinnosti ke svému státu.

To ideově všem s mozkem v hlavě musí stačit – jak si představuji práci pro národ – této stanice VČ.

ČT 2 bude dál po světě vyhledávat zahraniční dokumenty a snímky, které pomohou zušlechťovat mysl občanů ČR. Vzdělávat je a informovat je o neudržitelné cestě, jíž se 7 mld lidí zatím plíží ku svému konci. Výběr kulturních, umělecky cenných filmů může pokračovat v nasazené úrovni. I když množství, ze kterého vybíráme, se neustále zmenšuje – neb nových hodnotných snímků – nepřibývá. Současná neudržitelnost vývoje lidstva – nikde na světě neumožňuje produkovat, to co se porád dokola pouští zde a na Artu. Produkovat to, z čeho vybíráme z natočeného či nahraného za uplynulých 100 let.

Na této stanici se budou vysílat veškeré zprávy a aktuální informace z oblasti kultury a umění, na ČT1 budou jen při mimořádných událostech, například oslavy sto let trvání (?) českého státu příští rok…

I o této stanici platí, co chci diskutovat s Dozorčí radou VČ – je-li nutné vysílat nepřetržitě 24 hodin denně. O tak závažné a důležité věci nemůže rozhodnout pouze ředitel VČ, ta televize mu nepatří, to si může dovolit pouze majitel soukromé televize.

Sportovní vysílání ČT není v čem zásadně měnit. Skupina obyvatel, která nahrazuje své sportovní a pohybové aktivity civěním na práci profesionálů, jest přiměřeně spokojena a tuto službu si řádně platí a chce ji. Nemůžeme ji časově ponižovat.

Jen příslušným komentátorům a redaktorům sportovním, připomeneme čím kdysi sport a hry byly. Nebyly prací, ale zábavou. To, v co se sport na světě dnes změnil, je nutno spravedlivě a pravdivě komentovat a vysvětlit. Dělat z profesionálních sportovců - VIP, je absolutně nepřijatelné pro trvale udržitelnou cestu vývoje lidské společnosti na území českého státu.

Na ČT 1 nebude žádný sport, bude jen zde na sportovní stanici.

Vysílání pro děti nově vzniklé, je nonsens dnešní doby. Ano, bude-li trvat Dozorčí rada VČ na zachování dnešních časů vysílání – ředitel nemůže slova říci na toto její potvrzení.

Jinak samozřejmě platí to, že děti a mládež mají za úkol se učit, sportovat a hrát si venku či v tělocvičně – a poznávat krásy přírody českého státu, znát přírodu – nikoli hnípat před televizní obrazovkou.

Fysický stav naší mládeže, její sportovní vyspělost po již víc než čtvrtstoletí trvající degeneraci českého národa – hodnotí profesionálně znalci – funkcionáři pracující ve sportu 30 - 40 let, poslechneme si je v dlouhých, zevrubných hodnoceních a komentářích, to za ně nebude dělat ředitel VČ. Ti, musí dostat slovo své i na této stanici, aby rodiče a pomatená ministerstva školství od roku 1990, uznali neudržitelnost současného vývoje výchovy dětí a mládeže v Česku.

O výsledcích vzdělanosti pak hovoří skrytě i skromně potichu se vyskytující komentáře vysokoškolských pedagogů a pracovníků, kteří musí hodnotit to, co jim je vpuštěno či lépe – se sesype - do prvních ročníků vysokoškolského studia.

Vysílání Art může pokračovat ve vyhledávání z bohaté pokladnice toho, co lidstvo za uplynulá staletí zdokumentovalo a zachovalo tak pro generace příští. Jde o brutální opakování minulého. Obávám se, že drtivá většina toho co se dnes točí, se dělá jenom proto – aby vydělala prachy či udržela příslušný počet minut diváka u obrazovky tak, aby během těchto minut mu byla vstříknuta nenápadně reklamní vložka na dámské vložky. Například.

Musí být vytýčeny jednotlivé kroky a priority v horizontu funkčního období g.ř. (z požadavků z bodu 12):

Do tří let chci dokázat to, o čem se výše zmiňuji. Občan – když už zapne kanál VČ budě vědět, že informace, které vidí a slyší z obrazovky jsou pravdivé a relevantní. Pokud se stane, že tomu tak není – což je naprosto běžné ve zmatečnosti informační dnešního světa (od toho tu je veřejnoprávní instituce – ptám se velice hlasitě – kdo jiný ??, která musí dobře zaplatit profíky, kteří se budou umět orientovat v oné sračce informací dnešního světa) – příslušný čitatel či komentátor, odborný redaktor VČ, informaci předešlou svou opraví – s odkazem na předchozí stanovisko a vysvětlí jaké nové skutečnosti VČ vedou k tomu, aby zpřesnila, opravila svůj předchozí projev.

Do šesti let pak bude pochybovačů o práci VČ v Česku minimum.

VČ patří lidu této země a pro ně musí pracovat. Institucionálně lze dosáhnout dokonalosti (viz náš návrh zadání nové občanské ústavy ČR určený k dvouleté celonárodní diskusi, tak, aby poté byl definitivní text schválen referendem).

Do šesti let pak budou lidé v Česku své televizi – věřit.

Varianty spojení Čt 1 a Čt 24 - ostřejší profilace zpravodajství a informací jen na jedné stanici, apod., předložím k posouzení DR ČT.

Neexistuje vyšší cíl, který bychom si mohli před sebe klást.

Pochopitelně – je otázkou – zdali tento ideál na svět vůbec někde existuje.

Přesto se snažím si v životě klást jen ty nejvyšší cíle.

Můj návrh, který učiním, musí Dozorčí rada ČT, potvrdit či ne – zmenší-li se rozsah vysílání na kanále sportovním, dětském či Artu, důvody naznačuji výše. Rozvedeny budou přirozeně v podkladech, které DR ČT k jejímu rozhodnutí připravím.

Veškeré případně ušetřené peníze budou vloženy do vlastní tvorby pořadů, které jsem výše lapidárně popsal.

Koncesionářské poplatky obyvatelstvu, žijícím již téměř v koloniálním státě (viz příslušná knížka docentky Švihlíkové) se nebudou zvyšovat, po celé mé případné funkční období.

Jejich oprávněné vymáhání musí být však daleko tvrdší.

Doporučím Dozorčí radě VČ, aby zvážila možnost vysílat průběh svého zasedání do záznamu na stanici ČT 1. Pochopitelně, současné praktiky, že se věci domlouvají více na chodbě či jinde než na vlastním zasedání – budou pokračovat, občan koncesionář se však dozví z průběhu vysílání – kdo je kdo. To je jenom otázka času. Nikdo není neodvolatelný. Nikdo.

Spolupráce s odborovou organizací (cemi?) uvnitř VČ, bude vedena a komunikována z mé strany pouze a zásadně paragrafy, jež definuje v této věci Zákoník práce. Pracovní podmínky a plat si zaslouží profesionálové ve VČ na vysoké, jednotlivci na nadstandardní úrovni (zdroje vyplývají také z bodů 2/,3/,4/, ve výše uvedených krocích). Jako ředitel ale budu trvat na tom, že ideové zaměření – pravda a spravedlnost pro všechny – za toto zaměření jsou odpovědny především – a je to jejich nejdůležitější úkol – Dozorčí rada ČT a ředitel. Nikoli odboráři, to není jejich televize.

Krajská studia mimo Kavčí hory, budou mít maximální samostatnost v tvorbě v duchu této mé koncepce další existence VČ. Jediným odpovědným za její realizaci bude ředitel krajského studia.

Základní metodou mé manažerské práce bude princip delegování. Nepřepokládám, že bych řídil bezprostředně více než 9 nejvyšších manažerů přímo mě podřízených. Ti budou mít veškerou možnou ze zákona delegaci rozhodovacích pravomocí. Ale zároveň budou svým jménem odpovědni za tuto možnost rozhodování. Bude-li zneužita či porušena zásada loajality, ztrácí takovýto manažer důvěru, a končí.

Celý můj život je důkazem a garancí toho, že s penězi daňových poplatníků – koncesionářů VČ se bude hospodařit řádně.

A na konec:

Končím s textem – je toho už více než 17 stran – s minulými deseti. Já Vám nebudu zadarmo říkat – co máte dělat, aby vám lidi věřili, abyste byli potřební – abyste nebyli zbyteční. Já Vám nebudu zadarmo říkat, co máte dělat a jak – já vám to chci dokázat svými činy – mým vedením VČ. Čím dřív někdo řekne 8,5 miliónům voličů této země, co nás čeká v 21. století, tím líp. Drtivá většina lidí u nás nemá páru o tom, co se ve světě děje, co se u nás děje. Jedině VČ a veřejnoprávní české rádio, může tento deficit informací pro občany ČR zajistit. Chtěl bych se o to pokusit v roli ředitele VČ. VČ na to má.

Počtvrté kandiduji na senátora, tentokrát v mém rodném kraji – rodném městě, narodil jsem se v Krnově a polovinu života jsem t

Počtvrté kandiduji na senátora, tentokrát v mém rodném kraji – rodném městě,

narodil jsem se v Krnově a polovinu života jsem tu žil,

toto je můj volební program na období mandátu

pro roky 2016 – 2022:

Myslím, že nikdo, až na jednoho chartistu – z nás – více než 230, co jsme podali přihlášku ve všech těch 27 senátorských obvodech, nemůže předložit tak obsáhlý výčet své politické práce od listopadu roku 1989. Předložit ho s čistým štítem, čistýma rukama. Zde na těchto w-stránkách Strany státu přímé demokracie – Strany práce je čtení a poslouchání – či dívání (videa) na více než 16 hodin – a vidíte, čtete, že to nejsou jen nějaká líbivá předvolební hesla, politické slinty. Jde o politickou práci za bezmála 27 roků mého života.

Toto je můj politický kapitál, nic víc nepředkládám. Myslím, že velmi vysoký.

Já prostě, vážený voliči, nepatřím k těm u nás, kteří si za posledních 10 – 15 let poctivě nastřádali miliardy korun.

Mám stále prázdnou kapsu.

Čistý štít – jen toto Vám nabízím. Žádnou bombastickou kampaň.

Takže toho nepředkládám, vážený voliči, mnoho nového, ústava, občanská ústava je pro mne téma – na zbytek mého života. Nic z toho co je zde na těchto w-stránkách neberu zpět – pokud nenastaly nové okolnosti, které jsem, které nikdo z nás – před deseti lety či ještě dřív – neznal. To je především otázka našeho společného náhledu na funkci a schopnosti EU. Všichni jsme měli pochopitelně jiné znalosti o EU a o společné měně v roce 2003, když bylo referendum o vstupu do tohoto spolku.

Takže – mohu si dovolit před Vámi otázku? Kdo ze všech těch letošních kandidátů na senátora má za sebou takovou politickou práci?

A – opakuji znovu – s čistýma ruka i s čistým štítem strany, která mě do voleb navrhuje.

Já říjnem 2016 jenom pokračuji ve své veřejné práci (ona totiž nastala už mým vypuštěním do života – po skončení fakulty) a budu v ní pokračovat do smrti – tak jak bůh dá.

Teoretickým podkladem a také zdůvodněním občanské ústavy jest má kniha, která je také zde na w-stránkách, jmenuje se Svrchovaný stát a veřejné zdroje a Ostravská universita mi ji vydala v roce 2013. Návrh jejího textu pak – vlastně jde o zadání nové ústavy určené k dvouleté celonárodní rozpravě a poté takto připravena, bude otázkou k přijetí referendem – jsem dokončil v březnu roku 2016. Text občanské ústavy zde má každý z Vás k disposici – 53 stran pro jejich 248 článků.

Jsem přesvědčen o tom, že tam každý najde odpovědi na všechny závažné otázky dnes špatně fungujícího státu.

Nesvrchovaného státu.

Pouze trojúhelník – soudy, policie a státní zastupitelství bude nutno velmi přesně – po oné celonárodní diskusi – dopracovat a dopřesnit. Protože osobně s tímto trianglem nemám za celý svůj život mnoho společné – není dnešní text zatím v této části dokonalý. A zatím jsem nenalezl právníka, který by se nebál mi s touto částí ústavy pomoci.

Promiňte mi to – já to vím.

Já to vím, že většinu lidí vůbec nezajímá nějaký návrh nové ústavy, většina lidí u nás žije od výplaty k výplatě, od dávky k dávce od nemocenské do nemocenské, od důchodu do důchodu – a teď tu máme kohosi s programem zfunkčnění státu – referendum o nové ústavě.

Ani dnešní ústavu většina lidí u nás nezná.

Já to vím, promiňte mi.

Protože předpokládám, že se i dnes – počtvrté bude opakovat situace – že můj program většina nepochopí či ho vůbec nezajímá, nerozumí mu – navrhuji toto:

Pozvěte si mě na pětihodinovou přednášku spojenou s diskusí na téma – proč musí mít tato země novou ústavu přijatou referendem. Myslím, že přesvědčím všechny, kteří na ni přijdou.

Pak totiž zbývá ta druhá varianta – ta dnešní – s dnešní ústavou je život společnosti v našem státě neudržitelný – spěje jednoznačně do katerze, do krize, která může skončit občanskou válkou nebo tvrdou skrytou diktaturou plutokarcie. Vládou bohatých, jak tomu v současné době již začíná být.

O demokracii si – už i dnes – můžete jenom snít.

Například ihned pochopíte, že dnes navrhovaný zákon o obecném referendu – vůbec nestačí, neumožňuje měnit dnešní ústavu. Takže je to jen planý žvást. Politické strany, které dnes vládnou (prostřednictvím jich – bohatí) si i nadále budou moci dělat zákony, jak ony uznají za jim prospěšné. Proč – no, protože dnešní ústava – stát vůbec nedefinuje – pouze ony pomyslné tři pilíře státu. A to je hrůzostrašně málo. Podívejte na ústavy zemí EU – co tam všechno ve svých ústavách pro stát definují, to jsou neuvěřitelná zjištění.

Nu, vím - kolik lidí studuje dnes ústavy evropských či civilizovaných zemí. Pár stovek v celém Česku.

Tady tohoto právního vakua v mozcích Čechů náš režim strašně zneužívá.

Takže musí být nová česká ústava.

Přijatá 8,5 milióny českých voličů, tak jak jim to bude vyhovovat – tak jak oni budou chtít. Ne jak bude chtít jakýkoli politik, nějaká strana, klan, firma či mafie nebo nějaký filosof. 8,5 miliónů českých voličů se to týká – jejich je to stát.

Tyto – myslím všechny zkorumpovat nejde.

Máte na stole připravené zadání pro novou Ústavu České republiky.

Pokud ho budete číst vězte, že ta (A) – čka, jak jsou v textu u některých článků uvedena znamenají, že jde o alternativy. O těchto některých článcích, takto označených, se bude muset hlasovat před definitivním referendem možná – samostatně.

10/

Že to sám nedokážu?

Nu, ale vždyť mandát trvá šest roků – co si myslíte, že budu celou tu dobu – dá-li bůh – dělat. Samozřejmě to, že za těch 6 roků nás v senátu bude aspoň 45 – s tímto programem. Pak každý, každý v této zemi už bude náš návrh brát vážně a pochopí, že bez celkové změny režimu – evoluční cestou – celonárodní diskusí o nové ústavě, nelze jít udržitelným způsobem dál v našem státě. Nelze udržet český národ.

A protože jsem výsostně demokrat – říkám – pokud český národ přijme současnou cestu své sebedestrukce, inkluze, multikulturalismu, samozničení se – pomáháním všem těm miliardám oprávněně potřebným na této zubožené planetě – bude to jeho volba, a já budu muset proto jenom v tichosti dožít. A v tichosti chcípnout.

11/

Během těch šesti let pochopitelně budeme pracovat tak – abychom uspěli i ve volbách do poslanecké sněmovny – tím termín referenda o nové ústavě, kterou si voliči sami napíší a sami schválí -urychlíme.

12/

Takže – tomu se říká vize pro tento stát – pro nás všechny, pro Vás všechny, pro mého desetiměsíčního vnuka. Současná cesta českého státu, českého národa, je neudržitelná, každým rokem je pro nás hůř.

13/

Kdo má v této zemi pro ni lepší program?

14/

Tedy, jářku, vážení voliči – nevidíte – zdá se Vám, nic konkrétního pro Vás v tomto programu – nic pro Vaši obec, ulici – nejbližší školu, nemocnici, poštu, policejní služebnu, krytý bazén, tramvajovou zastávku, pro Vaše pole, les, zahrádku či Váš panelák nebo rodinný dům, nic tu nevidíte?

Na to všechno máte své zastupitele obce, své zastupitele kraje. Senátor a poslanec – jenom oni by nám měli zajišťovat kvalitní zákony, se kterými souhlasíme, a které ctíme a dodržujeme.

A dělají to od onoho ledna 1993, kdy jsme znovu vznikli?

Nechtějte proto po mě, abych Vám zařídil dokončení oprav komunikací v obci, kanalizace, zprovoznění opuštěného koupaliště a lepší zimní údržbu cest. Budu-li takto pomáhat Vám místo těch, kterým to přísluší – nemůžu pak číst zákony, které mám schvalovat – jako senátor. Budu-li se účastnit těch nekonečných candrbálů, soutěží a přestříhávání pásek – místo toho, abych studoval a znal to, o čem mám hlasovat v Senátu – nebudu dělat kvalitně svou práci zákonodárce.

Jenom toto je totiž jeho práce – jich 81 v senátu, jich 281 v celém parlamentu.

Kdo z Vás řekne, že ji dělají dobře pro naši vlast?

Kdo?

Já ji chci dělat dobře.

Takže – nechoďte k volbám nebo opět volte zástupce parlamentních stran (to se netýká Úsvitu, ten má zatím ruce čisté, jeho volbou chybu neuděláte) – a zkáza svrchovaného českého státu bude pokračovat.

Závěrem toto, vážení voliči,

situace v republice, také díky EU, všude tam jsou u politických koryt lidé neschopní, nedovzdělanci, hlupci – je vážná, proto nemyslete porád jenom na sebe – myslete taky na naše vnučky a vnuky – tato situace nemůže přec pokračovat – tito dnes malí boroci naši – pokud tento systém bude pokračovat, budou na tom velmi, velmi špatně. A co si o nás asi za 50 let pomyslí?

Zkuste mi věřit, za dva roky se u voleb opět sejdeme a řekneme si – kdo měl pravdu, vážení voliči.

Radoslav Štědroň

srpen 2016

Manifest politického občanského hnutí Pro občanskou ústavu

AKTUALITY

RNDr. Radoslav Štědroň

Opravdu nepotřebujeme stát? březen, 2020

Radoslav Štědroň

Tento dokument se stává od listopadu 2014 nedílnou součástí Politického programu Strany práce

Také pohled na tu dnešní současnost v Ostravě

RNDr.Radoslav Štědroň, Mgr. Václav Komárek
srpen 2014

Jak vyřešit současnou těžbu černého uhlí v OKR s výhledem této těžby - po celou dobu kdy bude možná.

Volební program Radoslava Štědroně do říjnových voleb v roce 2012 v ostravském senátním obvodu na období 2012 – 2018

stranaprace.cz

Volební program koalice (Občané.cz, Strana práce, Občané 2011) Protest – nevolím parlamentní strany, do krajských voleb v říjnu 2012 v Moravskoslezském kraji pro volební období 2012-2016:

Lidi, voliči, občané,

Víme co dělat pro zlepšení společensko-politické situace u nás !

K volbám v listopadu 2008

Náš komentář k výsledkům krajských voleb

K vládnutí mají pouze zákonný mandát, nikoli morální.

AKTUALITY

RNDr. Radoslav Štědroň

Opravdu nepotřebujeme stát? březen, 2020

Radoslav Štědroň

Tento dokument se stává od listopadu 2014 nedílnou součástí Politického programu Strany práce

Také pohled na tu dnešní současnost v Ostravě

RNDr.Radoslav Štědroň, Mgr. Václav Komárek srpen 2014

Jak vyřešit současnou těžbu černého uhlí v OKR s výhledem této těžby - po celou dobu kdy bude možná.

Volební program Radoslava Štědroně do říjnových voleb v roce 2012 v ostravském senátním obvodu na období 2012 – 2018

stranaprace.cz

Volební program koalice (Občané.cz, Strana práce, Občané 2011) Protest – nevolím parlamentní strany, do krajských voleb v říjnu 2012 v Moravskoslezském kraji pro volební období 2012-2016:

Lidi, voliči, občané,

Víme co dělat pro zlepšení společensko-politické situace u nás !

K volbám v listopadu 2008

Náš komentář k výsledkům krajských voleb

K vládnutí mají pouze zákonný mandát, nikoli morální.

RNDr.Radoslav Štědroň, Mgr. Václav Komárek
srpen 2014