Situace na konci 20. století opravňuje některé se domnívat, že chování politiků je nutno v následujícím století změnit.
Nejdůležitějšími kriterii k oprávnění dělat politiku, nemůže být do budoucna trvale jen profesionální visáž, mediální známost a neustálý rétorický trénink.
Tento kodex chce jen upřesnit a v něčem doplnit biblické desatero, které není možné překonat - neuznávat či zahodit.
V kladných morálních vlastnostech vidíme absolutní prioritu práce a působení politika.
Uvědomujeme si plně, že odbornost - jakákoli včetně manažerské - organizátorská je až na druhém místě. Stát, region, obec do budoucna musí politikům zajistit takový profesionální servis k politikově práci, že ten se bude moci soustředit především na to - zajistit naplnění vizí - pro které byl zvolen.
Soustředit se na to společnými silami vyvést společnost, národ, národy, státy světa od krize, do které se svět (tedy i Česko) může v průběhu 21. a 22. století dostat.
Jsme přesvědčeni, že toto vyvedení z krize je možné jen lidmi s globálním nadhledem bez stranické zaujatosti, jen lidé mravně, charakterově čistí.
Víme, že není soudce na tuto čistotu - kromě Krista, přesto trváme na tom, že historie světa, evropská, naše česká kultura, má dostatek zdrojů a zkušeností k tomu, abychom mohli operovat tímto zásadním axiomem našeho kodexu.
Nelhat, nekrást a být čistý - to je to stručné, ze kterého vychází řehole politika, který chce pracovat pro národ, stát, obec a svou rodinu - tím tedy také sám pro sebe.
Politika je řeholí, kterou si profesionální politik - veřejná osoba - již se stává - pobíráním platu z peněz od daňových poplatníků, musí dennodenně uvědomovat. Pro tyto daňové poplatníky musí jen za tyto peníze politik denně poctivě pracovat.
Neexistuje a nikdy nebude napsáno vše, co si představujeme pod čistou morální osobností - vědomi si toho, že nikdo z nás není bez chyb. Věříme v cit, každého, který si chce vybrat zatracovanou práci politika, věříme, že máme u nás takové, za které se nebudeme muset stydět, kterým nejsou cizí a lhostejná taková slova jako je láska, spravedlnost, pokora, schopnost naslouchat a uznávat názory jiných, solidarita se slabými, nekonečnost síly pravdy.
Profesionální politik podle našich představ musí celý svůj profesionální život dbát o spořádané osobní a rodinné poměry. Jakékoli excesy, odchylky od zdravého, příkladu následováníhodného chování jsou nevhodné a škodlivé - vědomi si toho, že do budoucna čím dál víc by právě profesionální politikové měli být VZORY pro chování občanů. Příklady, které bude národ následovat.
Odpovědné a čisté morální chování musí profesionální politik přenést do své politické praxe, již ze své doby školské či studijní či z minulého pracovního zařazení.
Uznáváme plně a chceme navíc přímo vyhledávat ty osobnosti a individuality mezi námi, kteří se nadprůměrně vyznačují schopnostmi nejrůznějších vlastností a kteří tyto schopnosti, um a vědomosti chtějí uplatnit a předat v práci ve prospěch celku - státu, regionu, obce. Víme, že jen tito nadprůměrní jsou svými inspirativními, iniciativními, kreativními schopnostmi nadáni vést komunity, vést a řídit stát. Víme, že tito skutečně vyvolení nepodlehnou korupci moci a budou s pokorou pracovat pro celek. Pracovat demokraticky schválenými pravidly jen za plat daňových poplatníků.
Upřednostňujeme takové politiky, kteří vidí dál než jen nakonec svého volebního období, dál než jen nakonec volební kampaně. Stranicky nebigotní čestní lidé se zdravým rozumem a bohatými životními zkušenostmi jsou pro nás přínosnější a důležitější než straničtí bosové a intrikáni, se kterými se u nás v Česku doslova roztrhl pytel.
Víme, zkušenostmi z historie lidstva, že není všem dáno vést obec, kraj či stát, tak jako není všem dána schopnost se celoživotně vzdělávat a žít zdravým způsobem života.
Chceme trvale hledat tyto elity, vědoucí, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně, protože víme, že jen tyto sebevědomé ale POUČENÉ osobnosti jsou schopny pokorně přijmout výzvu vést komunity ne ve prospěch svůj, ale celku, jednadvacátým stoletím.
Bez teatrálních, okázalých gest a apelů bez afektovaných nabubřelých a prázdných frází. S pokorou, bez televizních obrazovek a portrétů v barevných magazínech, v klidu vládních a parlamentních kabinetů musí tito lidé řídit tuto zemi dále vpřed.