Odpověď na otázku týkající se možných garancí politické strany – voličům:

Je to – doufáme, otázka položená slušně, obecně, otázka nesměrovaná jen na Stranu práce – ale jistě jde tazateli o věc, která by se měla týkat všech politických strana a politických hnutí – ze kterých by si tazatel chtěl – tu pro sebe nejlepší – vybrat. Tato věta je pro nás důležitá – protože předjímá taky odpověď.

Strana práce totiž v žádném případě není odpovědna za problémy, ve kterých se dnešní česká společnost utápí. Jen připomínáme, že byla zaregistrována v březnu 2004. SP je produktem své doby – prostě se někteří z nás na to už nemohli dívat – a založili si politickou stranu . Na co se nemohli dívat – nu, přečtěte si prosím tabulku – zamyslete se nad ní – kterou možná zveřejňujeme jako první a tedy jediní v Česku:

Hlasy a účast ve volbách.

Všem parlamentním stranám ubývají hlasy od rok 1992. Proč, nebudeme stále opakovat – viz stručný komentář k této tabulce. No, a tazatel je pouze jeden z mála angažovaných občanů v této zemi, který se také na to už nemůže dívat – zatím si svoji stranu nezaložil – jen stále ještě věří, že najde politickou stranu, která mu nějaké garance splnění slibů – dá.

Tady totiž není komu věřit. Všichni lžou. Myslíme tím pochopitelně politiky a politické strany na scéně po roce 1989. Předtím to bylo samozřejmě to samé, jen se hrálo jiné divadlo, byla to jiná hra.

Všichni s tím máme zkušenosti – politické strany mají něco v programu – po zvolení často výrazně změní tento program či ho dokonce popřou – viz strany dnešní volební koalice. Před volbami – všemi hlasy pro přímou volbu presidenta, takřka hodinu po volbách slyšíme – nestihne se to, nejde to apod. Strana, která to zas v programu neměla – po krátké době otočila o 180 stupňů – a najednou ji přímá volba vyhovovala. To jsou vážné věci, dělat změny v takovýchto tvrzeních. Něco jiného je například, když se změní názor na to, že za volební období nepostavíme nových dálnic 65 km, ale jen 58. To se patrně akceptovat dá. Ale přímá volba presidenta – z které do budoucna lze odvozovat i přiklonění se k přímým volbám starostů a hejtmanů, zde otočit na obrtlíku, to seriozní není.

To byl jen jeden příklad – z doby ne příliš vzdálené. Za těch uplynulých 14 let by se o tom mohla napsat kniha. – Co vše bylo řečeno a co nakonec bylo skutečně uděláno.

Tazatel píše doslova:

„čím nám zaručíte, že nás nepodvedete v plnění slibů

Jak jste schopni nám např. doložit věcný a časový harmonogram plnění programu včetně osobních a trestních zodpovědností vašich zástupců za příp. neplnění programu, pokud ano jakou bude mít garance podobu. Napovím – slova jsou málo. ods, ksčm, kdučsl a bohužel i komunisti už své nabídky vyčerpali a zklamali.“

Nevíme sice co myslel tazatel slovem bohužel, ale jinak si rozumíme a opakujeme - nás taky všechny parlamentní strany zklamaly – proto jsme jako Strana práce vznikli. Aby bylo jasno.

Pokud víme, tak dnes žádná parlamentní strana ani neparlamentní strana či hnutí nesepsala nějaký účet kandidátů do voleb, v němž by mohli garantovat to co chtějí prosadit – budou-li zvoleni či co slibují. Tady za SP otevřeně musíme definovat rozdíl mezi těmito slovy – a myslíme, že už jsou u nás poučeny asi všechny politické subjekty – že totiž nic neslibují.

Slovo slibovat se u SP nebude takřka vyskytovat.

Je třeba si zde vyjasnit pojmy. V parlamentních demokraciích jdou politické subjekty do voleb s nějakým programem – více či méně konkrétním – to už ponecháme na voličích - ono vlastní hodnocení; a v něm – konkrétně SP říká, že

pokud nás zvolíte a my v tom či onom zastupitelském sboru budeme sedět, tak tento vám předkládaný program budeme protlačovat, navrhovat budeme za něho bojovat. To za prvé.

Žádný politický subjekt ale předem neví, bude-li mít v onom zastupitelském orgánu 5% , 15%, 23% 29%, 32% … nebo zkrátka X – procentní zastoupení ( x-% může být pochopitelně taky nula ).

Jak má politický subjekt napsat – před volbami garance za plnění programu, když toto nikdy neví dopředu?

Je samozřejmě téměř 100%, že při zastoupení tohokterého politického subjektu ve sboru pěti procenty mandátů garantuje to, že svůj volební program bude sice na jednáních navrhovat a protěžovat – ale přirozeně neprosadí proti 95% většině – NIC. A věřte, že s tím mnozí mají ve Straně práce svou osobní zkušenost – a je to v demokracii – úplně normální.

Bude-li mít politický subjekt – získá-li politický subjekt ve sboru 50% mandátů – nu, to už bude mít s prosazením svého programu menší potíž.

Takže, jak máme napsat garance pro tazatele? Když získáme polovinu mandátů, tak uděláme toto, když 40% mandátů tak jen toto …

Dovolujeme si tvrdit, že takto svůj volební či politický program v historii lidstva nikdy nikde nikdo nenapsal ( přestože jsme nestudovali celou uvedenou matérii ). To je naše logická dedukce.

Problém stojí jinde, samozřejmě.

V morálce politiků, politických stran.

Protože se některým naše úvahy na toto bazální téma politiky mohou zdáti být nudné či naivní či neprofesionální, nezáživné, tak bychom tu chtěli případné čtenáře nasměrovat ke knížce, o které těžko může pochybovat, o knížce, která, když u nás vyšla ( v Brně v roce 1995, v nakladatelství CDK, Prohlas, Jota ) byla prvním rozsáhlým encyklopedickým dílem v oblasti politických věd publikovaným v českém jazyce. Jde o Bleckwellovu encyklopedii politického myšlení ( editor D. Miller, spolupracovali : J. Colemanová, W. Connolly, A. Ryan, autoři hesel jsou vědci z universit z USA, Austrálie, UK, Nizozemska, Izraele, Kanady ).

Je to dílo na čtení náročné, ale i toto dílo nás utvrzuje, nám potvrzuje, naše bohaté životní zkušenosti s politickou realitou v českých zemích ( Československu ). Proto se tomuto tématu – garance politiků, politických stran – voličům, věnujeme tímto způsobem.

Nedůvěřuje-li proto čtenář těchto našich řádků nám, Straně práce, použijeme slova z uvedené knihy: Těžko říci, zda lze u Kanta najít nějakou jinou pasáž, jež by tak pronikavě a působivě vyjadřovala jeho pojetí politiky, která ctí cíle mravnosti. Nikdy by nemělo být zpochybňováno, že Kant byl politický filosof prvního řádu, jehož evoluční politické záměry – pokud by se uskutečnily – by způsobily v dějinách opravdovou revoluci.

Ano, hlavním politickým přesvědčením Immanuela Kanta, byla myšlenka vzájemného vztahu mravnosti a politiky,

protože „pravá politika nemůže udělat jediný krok, aniž by především necítila mravnost“.

Jenom čtenářům těchto řádek připomeneme, že Kant žil v 18. století.

Proč lidé vezdejší stále nazývají politiku děvkou? Co se zlepšilo za těch už uběhlých 200 roků v relaci – politika a mravnost?

Strana práce má vědomě jmenovaného v preambuli svého politického programu našeho prvního presidenta Masaryka. Uvědomili jsme si všichni jak hluboký byl u něj soulad mezi jeho slovy a činy?

Uvědomili jsme si po – například přečtení jeho životopisu od pana Herbena , jak on od onoho října 1918 žil?

Co vlastnil, podnikal-li pro sebe či svou rodinu, protěžoval-li nějakou firmu apod. Asi nenalezneme v historii živého svatého, ani TGM jím nebyl. Ale když v roce 1937 navždy odešel, co po něm – z hlediska majetku zůstalo? Není to zajímavá otázka? On žil ve státním, státní opustil, stát ho živil – za jeho práci pro stát, stát mu za to dokonce vystrojil pohřeb, který patrně od té doby Česko nezažilo. A Masaryk odešel.

Co se dnes dovídáme o soukromých aktivitách politiků nesouvisejícími s jejich prací pro stát…

… to je pro principy programu a členy Strany práce nepřijatelné.

Už tedy před 200 lety ( jaká to náhoda, že si zrovna letos připomínáme přesně 200 let od jeho úmrtí ), Kant pravil to, co kdyby se realizovalo – by způsobilo opravdovou revoluci.

Jak Kant napsal – člověk je přirozeně zlý. Strana práce v dnešní republice české si nemůže myslit, že se Homo sapiens v něčem změní ( v čem se to za dvě století zlepšilo v politice ?).

Naší cestou v politice tedy bude mravnost. A všichni ti, kterých je v našem parlamentu i na Hradu stále hafól, kteří zpochybňují mravnost – protože samozřejmě nemá na Zemi soudce, jsou pro nás političtí zločinci.

Garance – slova, v textu svého politického a volebního programu, chce a bude dokazovat Strana práce – která – pokud víme má asi jako jediná už při svém vzniku jasně definován svůj etický kodex politika, svými činy v zastupitelském sboru. A to už při vzniku koalice a oposice. Jedině svou čtyřletou prací může dokázat SP to, jak vážně myslí prosazování svého programu. Jen touto každodenní prací v rámci doby mandátu, který bude SP voliči udělen, přidělen či nikoli.

To je ovšem základní princip – zásada demokracie. Demokracie vyžaduje angažovaného občana. Občana, který sleduje co tam politici v zastupitelských sborech – opravdu dělají, jak se chovají. To přirozeně vyžaduje práci od občana – musí číst noviny, sledovat občas cosi v televizi kromě stupidních seriálů a superstárů, vyžaduje to dnes mít internet – podívat se na usnesení zastupitelstev, rad zastupitelstev, podívat se jak hlasoval ten či onen politik či politická strana – na stránkách senat.cz či psp.cz, zajít si jako angažovaný občan někdy – aspoň jednou za dva roky na své zastupitelstvo – podívat se, co tam ti hajdaláci dělají, atd. apod. Ano, toto je angažovaný občan, který za čtyři roky jde znovu k volbám – není pro něj rozhodující, že ten či onen politik nosí super obleky, ale ví že onen politik tam cosi dělal, že se občas taky k něčemu sám srozumitelně a jasně vyjádřil v médiích, že PRACOVAL.

A takový občan – volič se rozhodne. Nesplnila-li strana program – a měla-li na to přiměřený počet mandátů – byla-li dokonce v radě zastupitelstva ( v koalici vládní ), tak ji nezvolí znovu.

Pracovala-li strana v duchu svého programu – bude ji volit znovu.

Ale ne že takový – a je jich dnes v Česku hodně – nasratý volič, k volbám nakonec přestane chodit. Toto není angažovaný občan. Ale jak už bylo řečeno – demokracie nefunguje – pokud není v zemi dostatek angažovaných voličů – uvědomělých občanů.

Svéprávných, sebevědomých, relativně svobodných občanů.

Několik svéprávných občanů v Česku si založilo Stranu práce.

Znovu jen opakujeme.